Abych byl k Nightghastu spravedlivý, prozkoumával jsem nejtemnější zákoutí jeho opuštěného venkovského sídla celých 20 minut, než jsem se setkal s prvním nestoudným lekačkou. Předem je také třeba poznamenat, že přestože jsem si s explorativní hororovou hrou z pohledu první osoby od Playstige Interactive, která vyšla minulý týden na PS5, PS4 a Nintendo Switch, dával na čas, závěrečných titulků jsem dosáhl za necelou hodinu. Skromná délka hry se odráží v její cenovce 2,49 £ / 2,99 $, která mě, pravda, dostatečně inspirovala ke koupi.
A jsem rád, že jsem to udělal. Nightghast nosí své inspirace pevně na rukávu pokrytém pavučinami a zároveň působí jako lekce žánrových úspěchů. Ano, Nightghast si hojně půjčuje od největších hitů hororové sféry, ale zároveň tak činí sevřeným způsobem, který se přesně pohybuje na hranici mezi vlivem a napodobováním.
Po špičkách na ramenou velikánů
(Obrázek: Playstige Interactive)
„Obdržel jsem pozvání od vdovy jménem Mildred Bartgisová, která žije na venkově,“ stojí v popisku na stránce Nightghast v obchodě PlayStation Store. „Tvrdí, že v jejím domě začalo po rozvodu strašit. Trvá na tom, že entita jménem ‚Schnabelperchten‘ se na ni zlobí, protože její dům není nikdy dost čistý. Možná se z ní kvůli depresím po rozvodu stala obsedantně kompulzivní osoba.“
„Nejsem však psycholog, takže se o její duševní stav nezajímám. Tento případ je pro mě ideální, protože obsahuje mnoho paranormálních stop. Musím prohledat její dům, abych zjistil, zda v něm skutečně straší, nebo ne.“ „To je pravda.
Podivné pozvání na strašidelné místo? Tím si Silent Hill 2 odškrtl ze seznamu. Vyšetřování venkovského domu v dezolátním stavu z pohledu první osoby? Tady je P.T. a Resident Evil 7. Nesčetné cetky, otlučené fotografie, bloudící zjevení, lekačky, nesourodé hádanky a žánrové tropy v podobě chodeb potřísněných krví, náhodně se otevírajících dveří s nezávislým vrzáním a nevysvětlitelných výpadků proudu? To by mohla být celá řada hororových her, ale ve snaze přijít na kloub tomu, co se v Nightghastu sakra děje, rozhodně nechybí atmosféra Layers of Fear.
Abych byl k Nightghastu spravedlivý, prozkoumával jsem nejtemnější zákoutí jeho opuštěného venkovského sídla celých 20 minut, než jsem se setkal s prvním nestoudným lekačkou. Předem je také třeba poznamenat, že přestože jsem si s explorativní hororovou hrou z pohledu první osoby od Playstige Interactive, která vyšla minulý týden na PS5, PS4 a Nintendo Switch, dával na čas, závěrečných titulků jsem dosáhl za necelou hodinu. Skromná délka hry se odráží v její cenovce 2,49 £ / 2,99 $, která mě, pravda, dostatečně inspirovala ke koupi.
A jsem rád, že jsem to udělal. Nightghast nosí své inspirace pevně na rukávu pokrytém pavučinami a zároveň působí jako lekce žánrových úspěchů. Ano, Nightghast si hojně půjčuje od největších hitů hororové sféry, ale zároveň tak činí sevřeným způsobem, který se přesně pohybuje na hranici mezi vlivem a napodobováním.
Po špičkách na ramenou velikánů
(Obrázek: Playstige Interactive)
„Obdržel jsem pozvání od vdovy jménem Mildred Bartgisová, která žije na venkově,“ stojí v popisku na stránce Nightghast v obchodě PlayStation Store. „Tvrdí, že v jejím domě začalo po rozvodu strašit. Trvá na tom, že entita jménem ‚Schnabelperchten‘ se na ni zlobí, protože její dům není nikdy dost čistý. Možná se z ní kvůli depresím po rozvodu stala obsedantně kompulzivní osoba.“
„Nejsem však psycholog, takže se o její duševní stav nezajímám. Tento případ je pro mě ideální, protože obsahuje mnoho paranormálních stop. Musím prohledat její dům, abych zjistil, zda v něm skutečně straší, nebo ne.“ „To je pravda.
Podivné pozvání na strašidelné místo? Tím si Silent Hill 2 odškrtl ze seznamu. Vyšetřování venkovského domu v dezolátním stavu z pohledu první osoby? Tady je P.T. a Resident Evil 7. Nesčetné cetky, otlučené fotografie, bloudící zjevení, lekačky, nesourodé hádanky a žánrové tropy v podobě chodeb potřísněných krví, náhodně se otevírajících dveří s nezávislým vrzáním a nevysvětlitelných výpadků proudu? To by mohla být celá řada hororových her, ale ve snaze přijít na kloub tomu, co se v Nightghastu sakra děje, rozhodně nechybí atmosféra Layers of Fear.
Pohyb ve hře Nightghast je poněkud strnulý, protože se potácíte po špatně osvětlených chodbách a temných zákoutích venkovského sídla a najdete zde spoustu předmětů, které můžete zkoumat jen ze zvědavosti. Hra však září v poznámkách, novinových útržcích a policejních zprávách ve stylu hry Alone in the Darks, které slouží k vyplnění některých bílých míst v příběhu Mildred Bartgisové – a také k tomu, proč jste do jejího znepokojivého příběhu tak zaujati.
Indie Spotlight
(Obrázek: Future Friends Games)