Pokud jste v posledních dvaceti letech sledovali britskou televizi nebo film, určitě jste se setkali s neuvěřitelným talentem Neila Maskella. Tento kultovní herec se rozhodně neztrácí, hraje v hlavních rolích nezávislých thrillerů, jako jsou Bull a Kill List, a objevuje se i v oblíbených televizních seriálech, včetně Peaky Blinders a nedávno Hijack. Ale vážně, jeho stránka na IMDb je nabitá! Tento charismatický herec vždy zapůsobí, kdykoli se objeví na plátně, a často hraje fascinující, komplexní drsňáky, kteří diváky přitahují. Nyní Maskell doufá, že nás zaujme svým režijním debutem Klokkenluider, přičemž jeho pozornost se obrací i k práci za kamerou.
Ne že by to měl v raných fázích vymýšlení příběhu v úmyslu. Jednoho dne však vše zapadlo na své místo, jak vysvětlil serveru GamesRadar+: „Strávil jsem s přáteli prodloužený víkend na venkově ve východních Flandrech, kde krajina, lokace a dům, ve kterém jsme bydleli, naznačovaly prostředí pro příběh. Lidé vypadali tak malí, když stáli na pozadí rozlehlé krajiny, jako by byli uvězněni, a to spustilo hlasy v mé hlavě. Když jsme po třech dnech odjížděli, měl jsem už hrubý nástin toho, jak by film mohl vypadat, s několika útržky dialogů postav, ale tehdy jsem ještě nevěděl, kdo to vlastně je.
Lidé vypadali tak malí, když stáli na pozadí rozlehlé krajiny, jako by byli uvězněni, a to v mé hlavě spustilo hlasy
„Během několika následujících let jsem pracoval na jiných věcech jako herec, ale pohrával jsem si s tím, dovolil jsem si to užívat a ani jsem si nemyslel, že to někdy natočím, protože to bylo tak zatraceně divné. Ale prostě se to vyvíjelo a pak něco kliklo! Nechci prozrazovat hru, ale uvědomil jsem si něco, co jsem si při psaní první verze neuvědomil, takže jsem se musel vrátit a v podstatě to celé přepsat. Ale byla to úžasná, tvůrčí zkušenost.“
Nikomu nevěřte
(Obrázek: Central City Media)
Jak tam Maskell škádlí, jeho film Klokkenluider je zahalen tajemstvím, je to zajímavá černá komedie, která od své veřejné premiéry na loňském londýnském filmovém festivalu vyvolává jazyky. Sleduje Ewana (Amit Shah), vládního whistleblowera, který je se svou ženou Silke (Sure Dohnke) poslán do odlehlého domu na belgickém venkově, kde očekávají příjezd novinářky (Jenna Coleman), kterou zajímá, jaká tajemství má odhalit. Události naberou spád, když se objeví dvojice členů ochranky, Chris (Tom Burke) a Glynn (Roger Evans), kteří na vše dohlížejí. Lze jim však skutečně věřit?
Téma důvěry je jádrem filmu, protože dvojice přemýšlí, komu se může svěřit se svými tajemstvími. Postavy po celou dobu pronásleduje pocit paranoie, protože se snaží proplout složitým světem udavačství. Samotný název Klokkenludier znamená v nizozemštině „whistleblower“, což v překladu znamená „zvoník“. Co však Maskella podnítilo k tomu, aby tento příběh inspirovaný jeho výletem na venkov natočil právě o udavači?
Rozhodnutí, která postavy dělají, jsou jejich skutečnou zkázou – jsou sice chytré, ale také naivní.
Jak nám řekl, pramenily z jeho vlastních obav týkajících se sledování a bezpečnosti: „V té době zrovna vyšla Snowdenova odhalení a pak film Laury Poitrasové Citizenfour. To bylo až poté, co jsem ho začal psát, a překvapilo mě, jak moc to spolu souzní. Díky tomu jsem jasně vymezil hrdiny filmu a Edwarda Snowdena – on chápal všechny možnosti státu, ale moje postavy nic z toho neznaly, což mě s nimi více sblížilo. Hele, já se občas sotva dokážu orientovat ve velkém obchodě! Rozhodnutí, která postavy dělají, jsou opravdu jejich zhoubou – jsou sice chytré, ale zároveň naivní. Díky internetu a všem těm okamžitě dostupným znalostem jsme všichni chytřejší, ale zároveň naivnější.“
Jsem nadšený novinář, ale kdykoli jdu do telefonu a zeptá se mě na cookies, pokaždé je všechny přijmu, jako bych byl zasraná sušenková příšera.
Maskellova frustrace ohledně této skutečnosti se projeví zejména ve scéně s ohnivou Colemanovou, kde na dvojici hází četné drsné bomby pravdy o naší společnosti a roli, kterou v ní hrají média. Jde o úderný moment, který je rozhodně vrcholem, a zajímavé je, že veškerý hněv v této scéně směřuje k samotnému Maskellovi, jak nám vysvětlil: „Vychází to z mé frustrace a zklamání ze sebe sama. Četl jsem Snowdenova odhalení, sledoval jsem zprávy o Cambridge Analytica a jsem vášnivý newshound, ale kdykoli jdu na svůj telefon a ptá se mě na cookies, pokaždé je přijímám, jako bych byl ta zasraná sušenková příšera. Ti lidé pro nás tolik riskovali, ale já si to prostě neuvědomuji od okamžiku k okamžiku tak, jak bych měl. Tolik toho obětovali, ale jejich úsilí je pro mě promarněno a já se za to stydím. Chtěl jsem se na to podívat a řešit to sám za sebe prostřednictvím tohoto filmu.“
Poučení
(Obrázek: Central City Media)
Klokkenludier se sice zabývá těmito závažnými tématy, ale zároveň přináší spoustu pohotového vtipu a černého humoru, takže je to velmi zábavná podívaná. Maskell vypráví, že mnohé z toho vzniklo díky improvizaci herců, k níž ho inspiroval kolega a častý spolupracovník Ben Wheatley, s nímž několikrát pracoval: „Natočili jsme to celé na jeden záběr a pak na jeden záběr, což je něco, co jsem s Benem vždycky dělal. Díky tomu jsem mohl získat útržky dialogů a drobné momenty, které někdy nahradily scény, jež jsem měl naplánované – to se stalo hned v úvodní scéně o raccích, která o jejich vztahu řekla mnohem víc už na začátku. Během natáčení se hodně improvizovalo.“
Aby byla efektivní, musí být pro všechny společná, hravá a improvizovaná.
Tento improvizační přístup nebyl jedinou věcí, kterou Maskell do svého setu vnesl a která byla inspirována jeho prací s mnoha skvělými britskými filmaři, s nimiž dříve spolupracoval. Ve skutečnosti tyto zkušenosti skutečně formovaly způsob, jakým Klokkenluider režíroval: „Největší poznatek je, že je vždycky plodné pracovat s lidmi, kteří chtějí spolupracovat – s herci a členy štábu, kteří se objevují s nápady, a ne s režisérským mikromanagementem, kterého se vám někdy dostává. Možná tak pracují někteří velcí režiséři s obrovskými rozpočty, jako třeba Wes Anderson, ale pro mě – zejména při práci v nezávislém filmu – musí být spolupráce hravá a improvizační pro všechny, aby byla účinná. Pro Paula Andrewa Williamse (Bull), Bena Wheatleyho (Kill List) a Steva McQueena (Small Axe) je to společné a je to největší věc, kterou jsem se snažil aplikovat jako étos.“
Odhalování tajemství
(Obrázek: Central City Media)
Je to přístup, který zjevně funguje, protože Klokkenluider je působivý debut – můžeme jen doufat, že Maskell bude mít brzy na kontě další režijní počiny. O filmu se jistě bude mluvit, zejména proto, že tajemství, které odhaluje whistleblower, není divákům nikdy explicitně odhaleno. My samozřejmě máme své teorie, ale má snad sám Maskell přesnou odpověď? „Tak nějak! Na tuhle otázku mám hloupé odpovědi, ale když jsem to psal, byl jsem nervózní z toho, že budu domýšlivý, takže jsem to tajemství vložil dovnitř, udělal jsem ho obecné a odhalil ho až v polovině filmu, aby diváci mohli udělat „ouha“ a uvědomili si, že film není takový, jak si mysleli. Ale během natáčení a střihu jsem si uvědomil, že si myslím, že film v tu chvíli získává určitou váhu – může mít v centru obrovské, vážné tajemství a význam, a když ho neuslyšíme, připadá nám větší a světoborné. Takže jsem se velmi rychle rozhodl, že ho neukážu – ale něco jsem si napsal, což mi nakonec přišlo jako výmluva.“
Klokkenluider možná neodhalí všechna svá tajemství, ale film je o to lepší, že si drží karty blízko u prsou. Koneckonců, kdo by neměl rád záhady? Doufejme, že nebude trvat dlouho a Maskell se za kameru postaví znovu.
Klokkenluider vstupuje do britských kin v pátek 1. září. Další připravované filmy, na které si můžete dát pozor, najdete v našich doporučeních.