Adrenalin, když v temné chodbě uslyšíte první výstřel, napětí, které cítíte, když se kryjete, abyste mohli znovu nabít – to jsou typické noční můry. Obecně mi mnohem více vyhovuje méně stresující stránka hraní a už téměř deset let jsem vášnivým přítulným hráčem.
Dejte mi opuštěnou farmu a já si při záchraně rozkošného městečka vydělám majlant. Podejte mi zbraň a řekněte mi, abych mířil, a já začnu panicky střílet kulky a přitom tiše plakat. Nikdy jsem si nemyslel, že se někdy spojím se střílečkou, natož že mě bude bavit tak jako sázení virtuálních semínek. Nedávno mi však do života vstoupil Mass Effect 2 a obrátil příslovečný stůl.
Můj čas strávený se Shepardem
(Obrázek: Xbox Game Studios)Nejlepší je nechat zapomenout
(Obrázek: EA)
Fanoušci Mass Effectu vzpomínají na dobu, kdy někdo použil vědu, aby dokázal, že se můžete sjet Tali: „Její pot je droga a přírodní prostředek na zvýšení výkonu“
Jak mnozí přítulní hráči vědí, v RPG hrách máme rádi spoustu křížových herních mechanik, ať už jde o nenucené plnění každého vedlejšího úkolu, prozkoumávání rozsáhlých otevřených světů nebo navazování skutečných vztahů s NPC. A tak jsem se jednoho osudného dne letního výprodeje na Steamu rozhodl ponořit do Mass Effect Legendary Edition od BioWare – kolekce titulů, které jsou neustále vychvalovány jako jedny z nejlepších RPG her vůbec (stačí si přečíst naši recenzi Mass Effect Legendary Edition a pochopíte, co mám na mysli).
Ano, věděl jsem, že jde o střílečku, ale věděl jsem také, že jsou k dispozici i příležitostné režimy. S radostí jsem tedy převzal otěže velitele Sheparda a vydal se zachránit galaxii proti všem těm otravným Smrťákům sám. Už léta si spokojeně užívám jinak stresující RPG hry, jako jsou Fallout: New Vegas a Cyberpunk 2077, tím, že proplouvám v jednoduchém režimu a každý titul, na který narazím, proměním ve svůj ideální útulný zážitek. Takže pokud jde o Mass Effect, měl bych být v bezpečí, ne? Omyl.
Zatímco nenáročné režimy Mass Effectu i Mass Effectu 3 jsou k příšerným střelcům, jako jsem já, shovívavé, Mass Effect 2 mě zasáhl tvrdou láskou a nutil mě krýt se a krýt, prodírat se vpřed skrz nepřátele a (nejhorší vyvolávače úzkosti všech dob) střílet pod časovým limitem nebo s hrozbou smrti společníka, která se nade mnou vznášela. Neexistoval způsob, jak z toho prostřednictvím nastavení hry udělat bezstresový zážitek, a já jsem byl kvůli tomu velmi náhle nucen opustit svou velmi známou a bezpečnou komfortní zónu.
Adrenalin, když v temné chodbě uslyšíte první výstřel, napětí, které cítíte, když se kryjete, abyste mohli znovu nabít – to jsou typické noční můry. Obecně mi mnohem více vyhovuje méně stresující stránka hraní a už téměř deset let jsem vášnivým přítulným hráčem.
Dejte mi opuštěnou farmu a já si při záchraně rozkošného městečka vydělám majlant. Podejte mi zbraň a řekněte mi, abych mířil, a já začnu panicky střílet kulky a přitom tiše plakat. Nikdy jsem si nemyslel, že se někdy spojím se střílečkou, natož že mě bude bavit tak jako sázení virtuálních semínek. Nedávno mi však do života vstoupil Mass Effect 2 a obrátil příslovečný stůl.
Můj čas strávený se Shepardem
(Obrázek: Xbox Game Studios)Nejlepší je nechat zapomenout
(Obrázek: EA)
Fanoušci Mass Effectu vzpomínají na dobu, kdy někdo použil vědu, aby dokázal, že se můžete sjet Tali: „Její pot je droga a přírodní prostředek na zvýšení výkonu“
Jak mnozí přítulní hráči vědí, v RPG hrách máme rádi spoustu křížových herních mechanik, ať už jde o nenucené plnění každého vedlejšího úkolu, prozkoumávání rozsáhlých otevřených světů nebo navazování skutečných vztahů s NPC. A tak jsem se jednoho osudného dne letního výprodeje na Steamu rozhodl ponořit do Mass Effect Legendary Edition od BioWare – kolekce titulů, které jsou neustále vychvalovány jako jedny z nejlepších RPG her vůbec (stačí si přečíst naši recenzi Mass Effect Legendary Edition a pochopíte, co mám na mysli).
Ano, věděl jsem, že jde o střílečku, ale věděl jsem také, že jsou k dispozici i příležitostné režimy. S radostí jsem tedy převzal otěže velitele Sheparda a vydal se zachránit galaxii proti všem těm otravným Smrťákům sám. Už léta si spokojeně užívám jinak stresující RPG hry, jako jsou Fallout: New Vegas a Cyberpunk 2077, tím, že proplouvám v jednoduchém režimu a každý titul, na který narazím, proměním ve svůj ideální útulný zážitek. Takže pokud jde o Mass Effect, měl bych být v bezpečí, ne? Omyl.
Zatímco nenáročné režimy Mass Effectu i Mass Effectu 3 jsou k příšerným střelcům, jako jsem já, shovívavé, Mass Effect 2 mě zasáhl tvrdou láskou a nutil mě krýt se a krýt, prodírat se vpřed skrz nepřátele a (nejhorší vyvolávače úzkosti všech dob) střílet pod časovým limitem nebo s hrozbou smrti společníka, která se nade mnou vznášela. Neexistoval způsob, jak z toho prostřednictvím nastavení hry udělat bezstresový zážitek, a já jsem byl kvůli tomu velmi náhle nucen opustit svou velmi známou a bezpečnou komfortní zónu.
Mass Effect 2 byl původně vydán v roce 2010 a je z něj cítit vliv her, které ovládly konzole jen o několik let dříve, jako například Gears of War, na mechanismy stříleček z pohledu třetí osoby. Nejenže Mass Effect 2 používá pro ovládání stejná tlačítka jako Gears of War, ale obě hry se řídí filozofií „utíkej do krytu ve výšce hrudi, nebo zemři“. Ve hře Fallout: New Vegas jste se mohli nepřátelům vyhýbat, z většiny konfrontací se s dostatečným charismatem vykecat nebo ve vyhrocených bojových momentech použít šikovnou V.A.T.S.. Mass Effect 2 mi naproti tomu nedává žádnou možnost, jak se vyhnout přestřelkám.
(Obrázek: Xbox Game Studios)
Musel jsem hrát podle pravidel stejných vojenských stříleček, kterým se už léta vyhýbám. Na papíře si asi říkáte, že jsem se na tuhle hru měl vykašlat, a normálně bych s vámi souhlasil. Ve skutečnosti jsem pocítil ostrý záchvěv zrady, když jsem poprvé spatřil nové ovládání od BioWare a byl brutálně zavražděn Blood Packem na Omegě. Nicméně po importu svého Sheparda z Mass Effectu 1 a zhlédnutí onoho úvodního filmu ukazujícího tragický osud původní Normandie jsem zjistil, že je nemožné Mass Effect 2 odložit a vrátit se na svou farmu ve Stardew Valley.
Příběh Mass Effectu vás upoutá, protože každá vaše volba vede k nějakému následku pro vaši posádku a osud. Navíc vás všechny postavy BioWare nutí zajímat se o jejich budoucnost. Jistě, mohl bych odejít, ale co by se pak stalo s mým vesmírným kamarádem Garrusem? Ale když pominu potenciální Garrusovu vinu, to, co mě opravdu přimělo zůstat, je, že Mass Effect 2 vám neustále připomíná, jak neskutečně obtížný a důležitý je Shepardův cíl. Když máte zachránit celou galaxii před nesmírně silným a obřím nepřítelem; a ztratili jste podporu Aliance, které jste obětovali svůj život, každá mise vám připadá důležitá a jako by se proti vám postavila přesila.
Přihlaste se k odběru novinek GamesRadar+