Jak se otevírají závěsy na obrazovce Metafora: ReFantazio, je okamžitě jasné jedno: čeká nás něco výjimečného. Na veletrhu Gamescom 2024 jsem dostal hodinu času s novým JRPG od Atlusu a jako velkého fanouška her Persona asi nepřekvapí, že to byl můj favorit ze všech věcí, které jsem hrál – ale vážně nemůžu přecenit, jak fantastické to zatím je.
Velkou část první hodiny hry zabírají cutscény a dialogy – což u hry, která se tváří jako tuctová Persona, není žádný šok – a rozhodně to není něco, co by mě zklamalo. Skvěle se tak daří položit základy hlavního příběhu i širšího lore samotného Spojeného království Euchronia, včetně kmenů, které v něm žijí, a toho, jak je na ně ve světě nahlíženo. Náš hlavní hrdina je například vzácný Elda – někdo, kdo je krutě diskriminován ostatními členy společnosti, kteří věří, že dokáže používat „ďábelskou“ magii – a když procházíte ulicemi JRPG, můžete zaslechnout, jak si občané za vašimi zády šeptají, znechuceni a šokováni vaší přítomností. Potkal jsem také několik jedinců z kmene Klemarů – vyznačujících se rohy na hlavě – a Paripů, lidí se zvířecíma ušima, na které se ostatní stejně jako na našeho přítele Eldu dívají s despektem.
Tato témata předsudků a rozdělení nejsou zrovna jemná, ale tvoří základ širšího příběhu. Náš hlavní hrdina se v dětství přátelil s euchronským princem, který byl postižen kletbou, jež ho zřejmě trvale připravila o vědomí, a zbytek království věří, že je mrtvý. Než byl však upoután na lůžko, sdílel s naším hrdinou svůj velký sen, založený na příběhu o fantasy světě, kde se všichni rodí rovní. V demoverzi jsem se nedostal tak daleko, abych se o tomto příběhu dozvěděl více, ale nemohu si pomoci, ale napadá mě, že by nám jako hráčům mohl být jeho svět povědomý, zejména vzhledem k tomu, že na začátku dobrodružství jste přímo vyzváni k zadání vlastního jména (odděleně od jména hlavního hrdiny). To v kombinaci s faktem, že groteskní monstra tohoto světa se jmenují „lidé“? Rozhodně to vypadá, že tu nějaká souvislost je.
K boji
(Obrázek: Sega / Atlus)Gamescom 2024
(Obrázek: Capcom)
Za pouhých 30 minut mě hra Monster Hunter Wilds prodala do akční RPG série, kterou jsem nikdy nehrál.
Jak se otevírají závěsy na obrazovce Metafora: ReFantazio, je okamžitě jasné jedno: čeká nás něco výjimečného. Na veletrhu Gamescom 2024 jsem dostal hodinu času s novým JRPG od Atlusu a jako velkého fanouška her Persona asi nepřekvapí, že to byl můj favorit ze všech věcí, které jsem hrál – ale vážně nemůžu přecenit, jak fantastické to zatím je.
Velkou část první hodiny hry zabírají cutscény a dialogy – což u hry, která se tváří jako tuctová Persona, není žádný šok – a rozhodně to není něco, co by mě zklamalo. Skvěle se tak daří položit základy hlavního příběhu i širšího lore samotného Spojeného království Euchronia, včetně kmenů, které v něm žijí, a toho, jak je na ně ve světě nahlíženo. Náš hlavní hrdina je například vzácný Elda – někdo, kdo je krutě diskriminován ostatními členy společnosti, kteří věří, že dokáže používat „ďábelskou“ magii – a když procházíte ulicemi JRPG, můžete zaslechnout, jak si občané za vašimi zády šeptají, znechuceni a šokováni vaší přítomností. Potkal jsem také několik jedinců z kmene Klemarů – vyznačujících se rohy na hlavě – a Paripů, lidí se zvířecíma ušima, na které se ostatní stejně jako na našeho přítele Eldu dívají s despektem.
Tato témata předsudků a rozdělení nejsou zrovna jemná, ale tvoří základ širšího příběhu. Náš hlavní hrdina se v dětství přátelil s euchronským princem, který byl postižen kletbou, jež ho zřejmě trvale připravila o vědomí, a zbytek království věří, že je mrtvý. Než byl však upoután na lůžko, sdílel s naším hrdinou svůj velký sen, založený na příběhu o fantasy světě, kde se všichni rodí rovní. V demoverzi jsem se nedostal tak daleko, abych se o tomto příběhu dozvěděl více, ale nemohu si pomoci, ale napadá mě, že by nám jako hráčům mohl být jeho svět povědomý, zejména vzhledem k tomu, že na začátku dobrodružství jste přímo vyzváni k zadání vlastního jména (odděleně od jména hlavního hrdiny). To v kombinaci s faktem, že groteskní monstra tohoto světa se jmenují „lidé“? Rozhodně to vypadá, že tu nějaká souvislost je.
K boji
(Obrázek: Sega / Atlus)Gamescom 2024
(Obrázek: Capcom)
Za pouhých 30 minut mě hra Monster Hunter Wilds prodala do akční RPG série, kterou jsem nikdy nehrál.
Po výbušném úvodu, který ukazuje vraždu euchronského krále, začíná příběh našeho hlavního hrdiny, který se snaží infiltrovat do armády, aby doručil zprávu o princi. Věci se rychle zvrtnou, protože zjistíte, že vaši spolubojovníci byli vyhlazeni jedním z těch smrtících lidí (kteří ve skutečnosti nevypadají jako lidé, ale spíše jako sotva rozeznatelné končetiny v kombinaci s přírodními živly), což vás donutí vstoupit do krvavé lázně zkázy.
Je to napínavý a děsivý moment, který mi však umožnil vyzkoušet si bojový systém hry Metaphor, s nímž se fanoušci Atlusu budou cítit jako doma. Můžete útočit na nepřátele v nadsvětě a vyrazit do boje s výhodou – způsobit nepřátelům kus poškození ještě předtím, než se jim podaří zasáhnout – což kromě toho, že je to užitečné, vypadá a působí neuvěřitelně. Jakmile se ocitnete v bitvě, čeká vás známý tahový souboj, při kterém můžete útočit zbraněmi i kouzlit a likvidovat tak nepřátele, kteří se vám postaví do cesty – s tímto systémem a všemi jeho záludnostmi jsme se v naší prodloužené ukázce mohli seznamovat mnohem déle. Bohužel jsem měl čas jen na hrstku těchto střetnutí – ke konci sezení se mi podařilo dostat k hrozivému bossovi, který se vydal zazdít modrovlasého Elda a jeho společníka, rafinovaného Clemara Leona Strohla, ale než jsem se stačil podívat, jak střetnutí skončilo, vypršel mi čas. Tento nechtěný cliffhanger mi ležel v hlavě od chvíle, kdy jsem opustil místnost.
Žádný detail není příliš malý
(Obrázek: Atlus)