Díky krásné práci scénáristy a výtvarníka Christiana Warda je současná série Batman: Město šílenství dalším příkladem toho, jak se Temný rytíř ponořil do hororu.
Když se v Gothamu otevře propadliště, je Batman nucen navštívit Two-Face v Arkhamu. Tam si připomene události z přelomového grafického románu Granta Morrisona a Davea McKeana Arkham Asylum: Vážný dům na vážné zemi. „Před lety jsem v něm byl nucen strávit noc,“ přemítá Batman sám pro sebe. „Ve svých nejhorších chvílích… přemýšlím, jestli jsem ho snad nikdy neopustil.“
Ward vědomě navazuje spojení mezi novou sérií Město šílenství a touto klasickou knihou a přihazuje i Soví dvůr a lovecraftovskou verzi Temného rytíře – Batmana z podzemí. Přesto má nová série před sebou ještě dlouhou cestu, než trumfne Arkham jako možná nejznepokojivější batmanovský komiks všech dob.
(Obrázek: DC Comics)
Hodně to pramení z toho, že od začátku je těžké říct, nakolik je příběh Arkhamu vůbec tradičně „reálný“. A to není myšleno v typickém smyslu, kdy nějaký tripový nebo snový efekt na omezenou dobu pokřiví Batmanovo vlastní vnímání. Příběh je rozhodně halucinační, ale je to proto, že Morrisonova specifická interpretace zde považuje Batmanův vlastní svět a mysl za takové ze své podstaty.
Batmana, jehož ramenní pancíř je vyklenutý do zakroucených hrotů a oblek se často jeví jako hladká, roztažená kůže na celém těle, lze jen stěží považovat za spolehlivého vypravěče vlastního života. Jak upozorňuje mnoho postav a padouchů, není jasné, jak velká část Batmanovy existence je pouhým náhledem do jeho vlastního „šílenství“.
„Někdy si myslím, že blázinec je hlava. Jsme uvnitř obrovské hlavy, která nás všechny zasnila,“ mudruje Šílený kloboučník. „Možná je to tvoje hlava, Batmane. Arkham je zrcadlo a my jsme ty.“
(Obrázek: DC Comics)
To, co obvykle příběhy o Batmanovi stabilizuje – smysl pro dobrodružství nebo nevyhnutelné Batmanovy hrdinské kousky -, zde nikde nenajdete. I to málo akčního vyprávění, které tu je (vězni v Arkhamu si vezmou zaměstnance jako rukojmí a Batman je jimi po svém příchodu pronásledován), je pohlceno širokou noční můrou.
Tento Batman je bytostí se zatnutými zuby a sebenenávistí, mužem, který poznává, že nemůže uniknout Arkhamu ani vlastní hlavě (nebo obojímu). A místo empatie, kterou obvykle propůjčuje svým slabším nepřátelům, se k nim zde Křižák v kápi chová s odporem, jako by mu ukazovali ty nejhorší verze jeho samého a on si to odmítal připustit.
Arkham je protkán náboženskými alegoriemi, tarotovými obrazy a nesčetnými odkazy na jiné příběhy typu „Kolik z toho se odehrává v hlavě postavy?“, jako je Alenka v říši divů nebo dokonce Psycho.
Velká část z nich se však mísí s produktem četných obsesí postav. Ukotvením batmanovského vyprávění je příběh Amadea Arkhama, zakladatele Azylu a někoho, kdo se díky četným tragédiím a traumatem pokřivenému dětství nakonec stane odsouzeným pacientem vlastní nemocnice. Jeho snaha o „uzdravení“ je však podobně jako Batmanovy pokusy o „záchranu“ – nakonec neúčinná.
Namísto toho se zdá, že narůstá děsivé poznání, že oba jsou jen sluncem obklopeným obíhajícími bytostmi, které sdílejí to, co je činí nemocnými. Je to detail, který fyzicky oživuje rozbolavělý Clayface, jenž se k Batmanovi blíží s rozpřaženýma rukama: „Moje kůže je nemocná, Batmane. Je shnilá a prosakuje. Jen ty mi můžeš pomoci. Chci se jen podělit o svou nemoc.“
Rozzuřený Batman mu odpoví nemilosrdným bitím.
(Obrázek: DC Comics)
Výtvarné řešení Davea McKeana vykresluje blázinec jako bludiště bez vzorů a širšího důvodu. Je to příhodná volba, protože kniha dává jasně najevo, že fyzické opuštění blázince se v žádném případě nerovná duševnímu nalezení cesty ven. McKeanův a Morrisonův přístup k tradičnímu komiksovému panelování ještě více prohlubuje čtenářův pocit ztracenosti v „králičí noře“. Vše je velmi krásné, často až makabrózním způsobem, a jedinou postavou, která z toho vyjde bez úhony, je Joker, o němž psycholog tvrdí, že disponuje jakousi „super příčetností“, která mu umožňuje vypořádat se se světem.
Nebo v tomto případě vypořádat se s Batmanem, který je předmětem vyšinuté fascinace všech postav a zejména Jokera, který s ním zachází s koketní sadistickou radostí.
Nespočet příkladů Batmana v médiích si klade otázku: „Vytváří Batman své vlastní padouchy? Přitahuje je svou přítomností nějakým způsobem nebo je inspiruje?“. Arkham Asylum: Vážný dům na vážné Zemi předpokládá, že možná už tam byli, výplody Batmanovy rozbité mysli, číhající v chodbách místa, které je mu domovem víc, než si kdy uvědomí.
Arkham Asylum: Vážný dům na vážné Zemi vychází u DC Comics. Batman: Město šílenství #1 je také již k dispozici.
Desetioký muž, Lupič peněz a další! Tohle jsou nejpodivnější batmanovští padouši všech dob.