Smaragdová záře reflektorů opět zazáří na Johna Stewarta v Green Lantern: War Journal, nové sérii vycházející z Úsvitu DC od Phillipa Kennedyho Johnsona a výtvarníka Montose.
Kniha, která vychází v září, zastihuje Johna zpět na Zemi, kde už má svůj život Green Lanterna za sebou – nebo si to alespoň myslí. Je povolán zpět do akce, když ho přijde hledat poslední Green Lantern z jiného vesmíru. Mezitím se objevila nová záhadná hrozba zvaná Královna revenantů, která má na Johna spadeno.
V exkluzivním rozhovoru pro Newsaramu Kennedy Johnson hovoří o tom, jak vybalancovat epický rozsah titulu Green Lantern s důkladným prozkoumáním Johna Stewarta, jak do jeho vyprávění zapadá Revenant Queen a Radiant Dead a jak se na knize podepsala jeho spolupráce s výtvarníkem Montosem.
Když už jsme u Montose, máme také první pohled na některé z jeho nádherných nepopsaných stránek z nadcházejícího prvního vydání.
Nejprve se ale podívejte na galerii obálek…
Obrázek 1 z 6(Image credit: DC Comics)(Image credit: DC Comics)(Image credit: DC Comics)(Image credit: DC Comics)(Image credit: DC Comics)(Image credit: DC Comics)(Image credit: DC Comics)
Newsarama: Gratulujeme k vydání Green Lantern: War Journal! Co si myslíte, že tento název vypovídá o Johnu Stewartovi a o příběhu, který vyprávíte?
Phillip Kennedy Johnson: Přiznám se, že ten název nebyl mou volbou, ale líbí se mi. Byl mi nadhozen a mně naprosto vyhovuje. Upřímně řečeno si myslím, že název je spíše o očekávání čtenářů ohledně postavy Johna Stewarta, protože se tak vyvíjel v mnoha předchozích příbězích. Myslím, že si ho lidé spojují s jeho historií vojenské služby. Takže pokud je Hal testovací pilot a Kyle umělec, John je bývalý mariňák. Myslím, že tak o něm lidé mají tendenci přemýšlet.
Newsarama: Je také označován jako Strážce a Stavitel. Myslím, že o armádě někdy přemýšlíme jako o destruktivní síle, ale on díky svému architektonickému vzdělání věci rozebírá a přestavuje je lépe než předtím.
Ano. Název naplňuje očekávání, co lidé od Johna Stewarta očekávají, ale popírá komplexnost, kterou jako postava má. Je to Válečný deník, je to o tom obrovském konfliktu, který se blíží, ale John je mnohem víc než to.
Někdy se mu říká Strážce a Stavitel. Pro mě je to mnohem úplnější pohled na to, čím John je. Uvidíme také, co znamená bojovat s některými věcmi jako bývalý mariňák. Uvidíme jeho zázemí architekta a jeho vztah s matkou, se sestrami a uvidíme, co se s nimi stalo.
Je toho na něm prostě mnohem víc. Kdykoli v budoucnu někdo uvidí Johna v jakékoli další knize, chci, aby si vzpomněl na tento příběh a aby to podbarvilo jeho dojmy, aby nebyl jen bojovník, ale také strážce, stavitel, muž od rodiny – mnoho aspektů toho, kým je.
(Obrázek: DC Comics)
Green Lantern je často velmi kosmický, vesmírný epos. V tomto prvním čísle poměřujete tento pocit rozsahu s Johnovými osobními boji. Jak se vám daří dosáhnout této rovnováhy?
Úkolem této knihy bylo dále rozvíjet postavu, ale také dále rozvíjet lore Green Lanterna. Pro mě je mytologie DC tak rozsáhlá, krásná a zajímavá a někdy se v ní objevují různé aspekty, protože je tu už tak dlouho. Někdy se objevují nesrovnalosti a změny a retcony a věci, které jsou prostě nevyhnutelné v jakémkoli druhu sdíleného vesmíru. Myslím, že o to je to zajímavější. Pro mě je to podobné, jako když čtu skutečné dějiny a různé výpovědi o věcech si protiřečí.
Zejména Green Lanternův kout DC vesmíru vnímám jako Divoký západ, kde je tolik neprobádané historie, o které nevíme. Příběhy hrdinů, o kterých nevíme, sahají tisíce a dokonce miliony let zpátky, a já jsem prostě chtěl vidět víc takových věcí.
Kdykoli píšu nějaký příběh, přistupuji k němu jako k ledové soše. Nemůžete používat skalpel po celou dobu. Trvalo by to věčnost a ztratili byste přehled o celku. Když píšete vícedílný oblouk, zvlášť v takovém sdíleném vesmíru, jako je tento, je potřeba ho nejdřív rozřezat motorovou pilou. Hodně si dělám náčrtky a přemýšlím jen o tom, kolik čísel musím ten příběh vyprávět. Přemýšlím o tom, jaké jsou hlavní údery tohoto vydání, a pak tohoto vydání, a pak tohoto vydání, a jak to hraje do struktury tří aktů…
Takže v každém čísle, když jsem ve fázi psaní scénáře motorovou pilou, mám velké vizuální prvky, abych dal Montovi úžasné věci k řešení. Je pro nás neuvěřitelným darem a já se chci ujistit, že opravdu dostane šanci napnout svaly, ukázat hororové věci, které vidíme u Královny revenantů a Zářících mrtvých, a všechny ty úžasné prvky Johnových konstruktů.
(Obrázek: DC Comics)
Perfektně jsi přešel k mé další otázce týkající se Revenant Queen a Radiant Dead. V co doufáte, že tento padouch u čtenářů vyvolá?
Zajímavé na příběhu Revenant Queen je to, že John neví, kdo to je. Z Johnova pohledu se prostě objeví odnikud. Neví o svém já z alternativního vesmíru, kde je Strážcem a Stavitelem a Paulem Muad’Dibem tohoto světa. Pro něj přichází odnikud a je to jakási paralela pro způsob, jakým se vyrovnává se svou vojenskou službou.
V prvním čísle ho vidíme, jak se snaží žít život normálního chlapa, má vzpomínky na létání, vznáší se napříč galaxií, zatímco sedí v autě na červenou. Jen čeká, až se změní světlo, a vylézá z kůže: „Panebože, tady je všechno tak pomalé a tiché, na ničem nezáleží a co tu vůbec dělám?“
Pro lidi je těžké se po takovém životě vrátit do skutečného života. Tolik lidí se vrátí a má problém s bezpečným řízením, s mluvením normálním tónem hlasu. Když je všechno na dlouhou dobu vyhrocené na jedenáct, snažíte se k tomu vrátit, i když to tak nechcete. Takže vidíme Johna, jak se snaží být normální, jak se snaží žít život normálního chlapa, zatímco ty vzpomínky na záchranu vesmíru před vesmírnými hrůzami se mu stále vtírají do mysli.
(Obrázek: DC Comics)
Jak jsi říkal, je to paralela se zkušenostmi mnoha veteránů po návratu domů – co děláš, když se zdá, že tvá služba skončila, že už na tobě nezáleží, ale že jsi toho tolik dokázal?
Správně. Pro mě je jedním z velkých zdrojů pro postavu Johna Stewarta Geoffrey Thorne. On tu postavu miluje a má prostě tak jasnou vizi toho, kým je. Takže jsem s Geoffreym mluvil a on mi o Johnovi řekl něco, co mi opravdu utkvělo v paměti. Jsme tak zvyklí přemýšlet o superhrdinech jako o lidech, kteří udělají těžkou věc a budou bojovat tvrdý boj, dokud nezemřou. A takhle on Johna nevidí. On vidí Johna jako někoho, kdo vykonává svou službu a jednoho dne jeho služba skončí a on půjde dělat něco jiného. Nikdy neměl v úmyslu nosit prsten navždy. Je to jen část jeho života, kterou prožil, kapitola, která nakonec skončí.
To mi přišlo opravdu zajímavé a přišlo mi to jako skvělý, dospělý pohled na tuto postavu, a tak to dělá i spousta vojáků. Takže jsem chtěl, aby se to v knize projevilo. [Připomíná mi to] jednu interakci, kterou jsem měl. Jel jsem do své armádní práce a stál jsem na semaforu. Přede mnou vyjel nějaký chlápek a strašně agresivně zabrzdil. Nereagoval jsem, nic jsem neudělal. Ale on vyskočil z auta a přišel až k mému okénku a křičel na mě a já ani nevěděl, co se děje, ale viděl jsem, že ten chlap trpí.
To byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Bylo to tak nečekané a naprosto nevyžádané a divné, ale rád věřím, že vím, čím vším si prošel a kam se jeho mysl snažila vrátit, a nikdy předtím jsem neměl možnost to v příběhu opravdu vyjádřit.
Johna neuvidíme v žádných scénách silničního běsnění, ale v tom případu se skrývalo téma, které mi opravdu utkvělo v paměti, a právě to mě přimělo hodně přemýšlet o službě a o její ceně, o ceně, kterou tito lidé platí a kterou ostatní někdy nechápou.
(Obrázek: DC Comics)
Na určité úrovni je hrůza pláště v tom, že práce není nikdy hotová. Je to něco, co se v poslední době v komiksech více zkoumá, a je velmi skvělé, že se některými z těchto témat budete zabývat i vy.
Díky. Naprosto jsi to vystihl, když jsi řekl, že práce není nikdy hotová. John se snaží tuto kapitolu svého života hodit za hlavu. I když mi Geoffrey řekl, že to John jednou nechá za sebou, zpochybnila jsem to, a ne proto, že bych nesouhlasila s tím, že by se John chtěl posunout dál, jen jsem měla pocit, že s ním svět neskončí.
John mi vždycky připadal jako dokonalý superhrdina. Samozřejmě že je Green Lantern. Není černým koněm výběru jako mnoho jiných, je jasnou volbou. A když se John pokusí pověsit to na hřebík a pokusí se skutečně udělat doma pořádek a snažit se, aby jeho díla byla spíše mírová než válečná, jeho válečná díla se mu budou stále vracet, ať se snaží dělat cokoli.
Řekněte nám něco o tvůrčím procesu s vašimi umělci. Můžete nám trochu přiblížit zákulisí jejich spolupráce při tvorbě?
Čím těsněji spolu tvůrčí tým spolupracuje, tím je dílo jednotnější a osobitější. Mnoho nejlepších komiksů je od tvůrčích týmů, které si navzájem jen dokončují věty. A Montos je prostě takový spolupracující. Nejenže má neuvěřitelné kreslířské schopnosti, ale je to také skvělý spolupracovník, který chce vědět, co si myslím, který posílá layouty a my si předáváme myšlenky tam a zpět. Povzbuzuji ho, aby mi také dával poznámky. Nikdy nechci, aby měl výtvarník pocit, že pracuje pro mě, protože můj krok v procesu je na prvním místě. Vždy bychom měli spolupracovat až do konce.
Takže Montose vždycky vybízím, aby měnil věci ve scénáři nebo mi předkládal různé nápady, abychom mohli mluvit celou dobu. Prostě nechci vzít takový talent, jako je Montos, a promarnit ho. Takže s ním komunikuji, jak jen to jde.
(Obrázek: DC Comics)
Byl ve vaší spolupráci nějaký moment, který pro vás opravdu vyčnívá?
Byla tam scéna, ve které jsem nechal Johna ve velmi dynamické póze hodit uppercut a ze země vyletí obrovská strojová věc a vrazí do toho chlapa. Chtěl jsem vidět, jak používá nějakou konstrukci, a popsal jsem něco, co není jen rekonstrukcí jeho ruky.
To, co poslal, byla spíš mnohem větší zelená rekonstrukce Johnovy vlastní ruky, protože ta monolitická věc nebyla čitelná, ale tomu jsem se chtěl výslovně vyhnout. Chtěl jsem vidět něco více netradičního a šíleného, protože jsem chtěl, aby všichni viděli, jak neuvěřitelně talentovaný John je.
Takže jsme se přetahovali sem a tam a já jsem si říkal: „Co když to bude pěst, ale uvidíme schéma, uvidíme různé mechanické věci, které se v reálném čase spojí a vytvoří pěst?“. A Montos vytvořil opravdu skvěle vypadající mechanickou ruku.
Takové momenty se stávají docela často. Uvádím spoustu detailů s výhradou, že může cokoli změnit. On je umělec, on je kameraman. Jeho vlastním vizuálním instinktům věřím daleko víc než svým. Takže když něco z nějakého konkrétního důvodu nefunguje, promluvíme si o tom. Ale jinak mu rád přenechám otěže v takových věcech.
Dobře, došel mi čas. Zde je moje poslední otázka: je John Stewart nejlepším Green Lanternem a bude to kniha, která to dokáže?
Všichni jsou tak skvělí ze svých vlastních důvodů, z tak odlišných důvodů. Ale řeknu, že John byl podle mě vždycky „vyvolený“. Vždycky to byl on, kdo byl předurčen k tomu, aby měl tuhle roli. A i když si myslí, že s ní skončil, tak s ním neskončila.
Green Lantern: Válečný deník #1 vychází u DC Comics 19. září.
John Stewart a Hal Jordan jsou teprve na začátku… Kolik je vlastně Green Lanternů?