V měsících, které uplynuly od odhalení hry Dragon Age: The Veilguard v akci, jsem se neúprosně nechal vtáhnout do světa, o kterém nic nevím. Ačkoli jsem fanouškem velkých RPG, Dragon Age – a když už se přiznávám, tak i Mass Effect – jsem nechal léta trucovat ve svém backlogu. Zatímco vyhlídka dohnat sérii, která běží už 15 let, byla dříve příliš skličující na to, abych ji překonal, vidina humbuku kolem Veilguard mě přiměla přijmout chaos a vrhnout se do ní, aniž bych hrál její předchůdce.
Nebyl jsem si jistý, jak to dopadne, ale poté, co jsem strávil několik dní toulkami po Thedasu, aniž bych musel cokoli vygooglovat, mohu s potěšením oznámit, že Veilguard si rozhodně můžete zahrát, aniž byste hráli jinou hru Dragon Age. Jistě, možná budete muset od svých nových přátel převzít informaci, že tenhle Solas je špatná zpráva, ale BioWare odvádí fenomenální práci a přivádí vás do děje takovým způsobem, abyste neměli opravdu pocit, že jste o něco přišli. Takže pokud nerozeznáte svého Blood Mage od Blight, nebojte se – přidejte se ke mně a učte se praxí.
Zkušenosti nejsou nutné
(Obrázek: Electronic Arts)Homecoming
(Obrázek: EA)
Vydání hry Dragon Age: Strážce závoje po deseti letech znamená návrat RPG série, která trvale ovlivnila můj život
Ačkoli jsem se v létě snažil Origins hrát, stihl jsem jen asi hodinu, než hra z roku 2009 přestala spolupracovat s mým počítačem. Rychle se posunula naše nadšená recenze Dragon Age: The Veilguard, a to už jsem se rozhodl, že se do hry vrhnu po hlavě. Od začátku Origins jsem věděl, že používání krve k sesílání kouzel je špatné a zkázu páchající Blight je velmi špatná, ale dál mé znalosti před Veilguardem nesahaly. Více mě znepokojoval fakt, že Veilguard přímo navazuje na zvrat z Dragon Age: Inkvizice, o němž vím, že se v něm člen party Solas odhalil jako elfský bůh s plány na provedení rituálu, který by mohl zničit svět.
V měsících, které uplynuly od odhalení hry Dragon Age: The Veilguard v akci, jsem se neúprosně nechal vtáhnout do světa, o kterém nic nevím. Ačkoli jsem fanouškem velkých RPG, Dragon Age – a když už se přiznávám, tak i Mass Effect – jsem nechal léta trucovat ve svém backlogu. Zatímco vyhlídka dohnat sérii, která běží už 15 let, byla dříve příliš skličující na to, abych ji překonal, vidina humbuku kolem Veilguard mě přiměla přijmout chaos a vrhnout se do ní, aniž bych hrál její předchůdce.
Nebyl jsem si jistý, jak to dopadne, ale poté, co jsem strávil několik dní toulkami po Thedasu, aniž bych musel cokoli vygooglovat, mohu s potěšením oznámit, že Veilguard si rozhodně můžete zahrát, aniž byste hráli jinou hru Dragon Age. Jistě, možná budete muset od svých nových přátel převzít informaci, že tenhle Solas je špatná zpráva, ale BioWare odvádí fenomenální práci a přivádí vás do děje takovým způsobem, abyste neměli opravdu pocit, že jste o něco přišli. Takže pokud nerozeznáte svého Blood Mage od Blight, nebojte se – přidejte se ke mně a učte se praxí.
Zkušenosti nejsou nutné
(Obrázek: Electronic Arts)Homecoming
(Obrázek: EA)
Vydání hry Dragon Age: Strážce závoje po deseti letech znamená návrat RPG série, která trvale ovlivnila můj život
Ačkoli jsem se v létě snažil Origins hrát, stihl jsem jen asi hodinu, než hra z roku 2009 přestala spolupracovat s mým počítačem. Rychle se posunula naše nadšená recenze Dragon Age: The Veilguard, a to už jsem se rozhodl, že se do hry vrhnu po hlavě. Od začátku Origins jsem věděl, že používání krve k sesílání kouzel je špatné a zkázu páchající Blight je velmi špatná, ale dál mé znalosti před Veilguardem nesahaly. Více mě znepokojoval fakt, že Veilguard přímo navazuje na zvrat z Dragon Age: Inkvizice, o němž vím, že se v něm člen party Solas odhalil jako elfský bůh s plány na provedení rituálu, který by mohl zničit svět.
Nebudu se zabývat tím, jak a proč, protože pokud přicházíte do Veilguardu s tak malými znalostmi jako já, budou pro vás věty jako „stržení závoje“ znamenat tolik jako Hamlet pro batole. Naštěstí nic z toho ve skutečnosti vědět nepotřebujete. Hlavní hrdina Rook je v sérii úplný nováček a o Solasu toho ví stejně jako já po zhlédnutí úvodního filmového snímku. Je to chytrý přístup, který stejně dobře funguje i u vedlejších postav Veilguardu – Rook netuší, kdo jsou vracející se postavy ve hře, což dává prostor pro čerstvé představení všech. Jistě, nejspíš se najde pár hlášek typu „pamatujete si, kdy“, které mi možná proletěly hlavou, aniž bych si to uvědomil, ale fakt, že jsem to nedokázal říct s jistotou, naznačuje, že odkazy na minulé hry jsou provedeny šikovně. Veilguard ve mně nikdy nevyvolal pocit outsidera, čehož jsem se při vstupu do hry obával nejvíce.
Jestli se něco stalo, tak spíš naopak. S navrátivšími se postavami Varricem a Hardingem, kteří hrají party-matchmakera pro čerstvého Rooka, je Thedas vaší ústřicí. Ne, spřátelení se s kavárenským zabijákem nebo magickým detektivem jsem na své bingo kartě Veilguard neměl, ale rozhodně si nestěžuji. Stejně tak jsem nečekal, že během jednoho z prvních zásadních rozhodnutí, které vám Veilguard postaví do cesty, strávím tak dlouhou dobu úvahami, zda pomoci Minrathousovi nebo Trevisu – dvěma městům, ve kterých jsem strávil jen po několika hodinách. A to ani nezačínám se Solasem, který, aniž bych znal celý jeho příběh z Inkvizice, působí tak nějak… ve všem správně? Ach, být samolibý a správný.