Tento rozkošný malý vrah je záhadou zahalenou do tajemství zabaleného do nezapomenutelného designu postavy. Série robotů na dálkové ovládání lidským vrahem? Mluvící medvěd s řadou mechanických dvojníků? Vnímající umělá inteligence s nekonečnou zásobou sebedestruktivních medvědích avatarů?
O tři hry později stále nevíme. Třetí hra záhadu jen prohlubuje. Ať už je Monokuma kdokoli nebo cokoli, je to zabiják. Nejen středoškoláků! Přesto je snadné na to při hraní Danganronpy zapomenout (nebo to alespoň upozadit). V jejich hlase je hravé, ale zároveň zlomyslné poskakování a ten smích – puhuhuhu! – není nikdy daleko.
Medvědí nutnost
(Obrázek: Spike Chunsoft)Vrátili byste se?
(Obrázek: Spike Chunsoft)
Tvůrce série Danganronpa říká, že se k sérii možná v budoucnu vrátí
Důležitější než zabíjení pro identitu Monokumy jsou pravděpodobně příšerné slovní hříčky, které házejí všude kolem. Ty by se sem hodily. Tedy až na to vraždění a únosy.
Právě díky tomuto zvrácenému humoru je terorizující medvídek stejně přitažlivý jako děsivý. Přestože Monokuma nutí partu cizích lidí do smrtelně nebezpečné situace, odmítá ji brát vážně. Celé se to mění ve hru, sérii skutečných záhadných vražd, které neskončí, dokud nezůstane jeden člověk naživu… nebo dokud nebudou všichni mrtví.
Vraždy – alespoň ty, které spáchal plyšový hlavní mozek – jsou okázalé, komplikované a prodchnuté černým humorem. Medvěd si každou z nich přizpůsobuje podle své oběti. Monokumovy činy se nedají obhájit, ale samotný medvěd/robot/inteligentní inteligence/člověk/cokoliv?
Jeden z nejpamátnějších padouchů ve fikci, kterého je velmi snadné oslavovat.
Tento článek poprvé vyšel v časopise PLAY – předplaťte si ho zde, ušetříte na obálce, získáte exkluzivní obálky a každý měsíc vám bude doručen až domů nebo do vašeho zařízení.