Když jsem v dubnu sledoval televizní pořad Fallout, nikdy jsem nemohl tušit, co to odstartuje. V návaznosti na seriál jsem měl ohromnou touhu vrátit se do Pustiny, což byl vedlejší efekt, který zažilo mnoho dalších – Fallout 4 díky tomu krátce konkuroval počtu hráčů Helldivers 2. S pocitem inspirace, že se do hry vrátím, jsem se rozhodl vydržet až do next-gen aktualizace Falloutu 4, která přišla o několik týdnů později, ale než jsem se nadál, opět jsem opouštěl Vault 111 a vydával se na další dobrodružství plné radosti. Jelikož jsem RPG od Bethesdy poprvé zažil při jeho uvedení na trh před téměř 10 lety, při opětovném vstupu do něj si vždy vzpomenu na to, kde jsem byl a co jsem dělal v době jeho původního vydání. A kupodivu je to právě tento druh nostalgie, který mě provází po celý rok.
Jak měsíce plynuly, překvapivé aktualizace starších vydání i uvedení nových her měly jedno velké společné: každá z nich mě vrátila do roku 2015. Díky zvláštní magii náhod se do roku 2024 vrátily postavy a série, které definovaly poněkud zvláštní, neuspořádané období mého života. Ale je to také rok, na který vzpomínám s láskou kvůli tomu, co jsem hrál.
Vrátit čas
(Obrázek: BioWare)
Po mém vpádu do Falloutu se o několik měsíců později díky Summer Game Festu dostala do popředí mé pozornosti hra Dragon Age: The Veilguard. Při posledním předvedení hratelnosti mi opravdu došlo, že se letos vrací oblíbená série od BioWare. Na její návrat jsem čekal od chvíle, kdy jsem v roce 2015 (už je tu zase ten rok) sjel titulky u DLC Trespasser pro Dragon Age: Inquisition, a bylo neskutečné vidět ji v akci. Říjnový příchod The Veilguard znamenal konec desetiletého čekání, a když jsem ho konečně začal hrát, nemohl jsem se ubránit podobnému druhu nostalgie, jakou vyvolal rok 2015.
Když jsem v dubnu sledoval televizní pořad Fallout, nikdy jsem nemohl tušit, co to odstartuje. V návaznosti na seriál jsem měl ohromnou touhu vrátit se do Pustiny, což byl vedlejší efekt, který zažilo mnoho dalších – Fallout 4 díky tomu krátce konkuroval počtu hráčů Helldivers 2. S pocitem inspirace, že se do hry vrátím, jsem se rozhodl vydržet až do next-gen aktualizace Falloutu 4, která přišla o několik týdnů později, ale než jsem se nadál, opět jsem opouštěl Vault 111 a vydával se na další dobrodružství plné radosti. Jelikož jsem RPG od Bethesdy poprvé zažil při jeho uvedení na trh před téměř 10 lety, při opětovném vstupu do něj si vždy vzpomenu na to, kde jsem byl a co jsem dělal v době jeho původního vydání. A kupodivu je to právě tento druh nostalgie, který mě provází po celý rok.
Jak měsíce plynuly, překvapivé aktualizace starších vydání i uvedení nových her měly jedno velké společné: každá z nich mě vrátila do roku 2015. Díky zvláštní magii náhod se do roku 2024 vrátily postavy a série, které definovaly poněkud zvláštní, neuspořádané období mého života. Ale je to také rok, na který vzpomínám s láskou kvůli tomu, co jsem hrál.
Vrátit čas
(Obrázek: BioWare)
Po mém vpádu do Falloutu se o několik měsíců později díky Summer Game Festu dostala do popředí mé pozornosti hra Dragon Age: The Veilguard. Při posledním předvedení hratelnosti mi opravdu došlo, že se letos vrací oblíbená série od BioWare. Na její návrat jsem čekal od chvíle, kdy jsem v roce 2015 (už je tu zase ten rok) sjel titulky u DLC Trespasser pro Dragon Age: Inquisition, a bylo neskutečné vidět ji v akci. Říjnový příchod The Veilguard znamenal konec desetiletého čekání, a když jsem ho konečně začal hrát, nemohl jsem se ubránit podobnému druhu nostalgie, jakou vyvolal rok 2015.
Živě si vzpomínám, jak jsem byl z Trespassera nadšený a jak mě konec nechal v nejistotě, co bude dál. Stále přemýšlím o tom, jak bych tehdejší já přijala zprávu, že bude muset čekat téměř deset let, než se to dozví, ale hraní Veilguardu mě také přimělo k zamyšlení nad touto dobou, stejně jako Fallout 4. V roce 2015 jsem strávil rok po univerzitě tím, že jsem se ucházel o práci a žádnou z nich neúspěšně získal. Zcela závislý na rodině jsem skončil na brigádách a v maloobchodě a obával jsem se, že se mi sen stát se spisovatelem nikdy nesplní. Hry jako Dragon Age: Inquisition a Fallout 4 se staly nejen útěchou, ale i velkým zdrojem inspirace – jejich příběh a budování světa mi připomněly, proč chci psát a nějakým způsobem se podílet na světě videoher.
(Obrázek: Square Enix)To nejlepší z roku 2024
(Obrázek: Future)
Podívejte se na náš výběr nejlepších her roku 2024.**
Když si ale vzpomenu na rok 2015, vybaví se mi především Max Caulfield a Chloe Price. Tehdy jsem hrál každý díl Life is Strange, jakmile vyšel, a soundtrack se stal trvalým playlistem toho roku. Stejně jako výše zmíněné RPG mě i Don’t Nod svým příběhovým dobrodružstvím a postavami inspiroval k tomu, abych ve volném čase pokračoval v psaní, i když jsem měl pocit, že to nikam nevede. Takže je přirozené, že když se Max překvapivě vrátil ve hře Life is Strange:
Jako kdybych potřeboval další připomenutí toho roku nebo období v mém životě, nejnovější stroj času přišel v podobě next-gen aktualizace pro Assassin’s Creed Syndicate. Díky celoživotní lásce k historii mě vždy fascinovala viktoriánská éra a dodnes si pamatuji, jak jsem byl nadšený z vyhlídky, že se vydám do prostředí viktoriánské Anglie ve hře Syndicate. To spolu s faktem, že hra obsahovala dva hlavní hrdiny – včetně hratelné hlavní hrdinky – znamenalo, že mě opravdu oslovila, a Syndicate se brzy stal jednou z mých nejoblíbenějších her Assassin’s Creed všech dob. Aktualizace mi poskytla perfektní záminku, abych se znovu setkal s dvojčaty Fryeovými, a když jsem tak učinil, zaplavila mě stejná nostalgie jako v roce 2015.