Pokud sledujete online diskuze kolem populárních stříleček z pohledu první osoby, je pravděpodobné, že už jste dobře obeznámeni se zdánlivě nekonečnou hádkou o matchmaking založený na dovednostech. Algoritmus, který seskupuje hráče s podobnou úrovní dovedností a zajišťuje tak vyváženější zápasy, tedy hru přinášející spravedlivější zážitek pro všechny, by neměl být kontroverzním tématem.
Přesto se zdá, že právě na tento prvek si tvůrci velkého obsahu a naštvaní uživatelé fór stěžují nejčastěji. Ve hře Call of Duty: Modern Warfare 2 jsem strávil přes 300 hodin a myslím, že je načase přestat naříkat nad matchmakingem založeným na dovednostech.
Highlight reel
(Obrázek: Activision)PŘIHLÁSIT SE!
(Obrázek: Future, Remedy)
Tento článek poprvé vyšel v časopise PLAY – předplaťte si ho zde, ušetříte na obálce, získáte exkluzivní obálky a každý měsíc vám bude doručen až domů nebo do vašeho zařízení.
Těm, kteří se pohybují mimo bublinu FPS, se to může zdát jako podivná věc, která je rozčiluje, zejména když uvážíte, že matchmaking založený na dovednostech (neboli „SBMM“ pro nás, FPS-čkáře) je na papíře výborný nápad. Když se vrátíte pozdě domů po dlouhém dni v práci, poslední, co byste chtěli, je sednout si k odpočinkové hře Modern Warfare 2, abyste byli vhozeni do neúprosného mlýnku na maso v lobby, kde vás opakovaně vykuchá jeden nebo dva stejní upocení teenageři nadopovaní energií z Monsteru a nechutí k okolnímu světu.
Pokud máte na hraní té které střílečky, kterou upřednostňujete, každý týden jen pár volných hodin, je konfrontace s hráči s podobnou úrovní praxe dobrým způsobem, jak si zajistit, že si všichni užijete co nejvíce zábavy. Když největší trojkové série stříleček, jako je Battlefield a Call Of Duty, žijí a umírají díky svému obrovskému příležitostnému publiku – obrovské mase uživatelů, kteří by v případě, že by se zážitek stal příliš frustrujícím, tiše přešli k jiným věcem – je SBMM nezbytnou součástí udržení zdravé hráčské základny.
Není to však jen funkce, která existuje výhradně ve službách příležitostných hráčů, protože z přísnější konkurence těží i ti tvrdší. Získání poměru zabití/smrtí 50:1 v každém zápase může prvních pár hodin působit jako osvěžující výkonnostní výlet, zejména když se právě snažíte prokousat posledním průchodem bitvy, ale snadné vítězství za snadným vítězstvím bez skutečné motivace investovat čas potřebný ke zdokonalení vašich dovedností je spolehlivým receptem na nudu.
(Obrázek: Activision)
„Kdybyste šli podpořit svůj místní fotbalový tým a viděli ho, jak prohrává 30:0 s Realem Madrid, asi byste měli co říct o férovosti zápasu.“
Není náhodou, že nejhlasitějšími kritiky systému jsou téměř vždy tvůrci obsahu – nebo zástupy jejich oddaných fanoušků, kteří nekriticky opakují stejné názory. Jejich hlavním argumentem je, že na seskupování zkušených hráčů v zápasech s jinými zkušenými hráči je něco z podstaty nespravedlivého, což je ale zcela zjevně naprosto směšné.
Kdybyste šli podpořit svůj místní fotbalový tým jen proto, abyste ho viděli zmláceného při prohře 30:0 s Realem Madrid, asi byste měli na adresu férovosti zápasu několik vybraných slov. Bez něčeho, co by zajistilo přiměřeně rovné podmínky, by se youtuberům, streamerům a tvůrcům reelů na TikToku dařilo díky nekonečnému přísunu efektních klipů ze hry, což se neuvěřitelně snadno vytváří, když hrajete proti lidem, kteří si hru teprve nainstalovali.
Je zde zřejmý motiv zisku, aby byly věci co nejnespravedlivější, a i když by odstranění SBMM této malé menšině jistě usnadnilo život, je to neuvěřitelně krátkozraká mise.
Tento článek poprvé vyšel v časopise PLAY – zde si jej můžete předplatit, ušetřit na ceně obálky, získat exkluzivní obálky a nechat si jej každý měsíc doručovat až ke dveřím nebo do zařízení.