Když s vámi hra skutečně rezonuje, je to jako kouzlo. Okolní svět najednou odpadne a všechno do sebe zapadne tak, že vás to nepřestane bavit. Ztrácíte se v ní a zároveň nacházíte sami sebe. Možná se v ní cítíte viděni díky tomu, že zkoumá určité téma nebo námět, nebo možná dělá něco, co vás uchvátí nečekaným způsobem, ale z toho či onoho důvodu si začne nárokovat koutek vašeho srdce. A na nějakou dobu vás pohltí: nemůžete na ni přestat myslet, i když ji zrovna nehrajete. Když dojdete na konec, zůstane ve vás ten zvláštní hořkosladký osten vědomí, že už ji nikdy nemůžete zažít poprvé, a pokud jste na tom podobně jako já, přemýšlíte, jestli ještě někdy budete mít k nějaké hře tak silný vztah. Čím jste si však naprosto jisti, je to, že na ni nikdy nezapomenete.
Dodnes si pamatuji, kdy jsem se poprvé do nějaké hry pořádně zamiloval. Bylo to v roce 2010, rok předtím, než jsem odešel na univerzitu, a poté, co jsem strávil větší část léta s Eziem ve hře Assassin’s Creed 2, jsem hledal něco jiného, co bych mohl hrát. Po prohrabání rodinné sbírky her jsem narazil na kopii Dragon Age: Origins pro Xbox 360.
Jakmile byl disk v konzoli, bylo to všechno. Už jsem nebyl v Colchesteru, neseděl jsem na kraji postele v pokoji, kde jsem vyrůstal, ale v Thedasu, kde jsem bojoval proti Darkspawnům jako nově naverbovaný Greywarden. Od té chvíle jsem žil a dýchal hrou Dragon Age: Origins, hltal jsem každý kousek lore světa, prošel ji několikrát a tvrdě jsem propadl postavám. Stavba světa a vyprávění příběhu mě naprosto vtáhly do děje jako žádná jiná hra předtím a otevřely mi cestu k tomu, abych se stal zarytým fanouškem RPG, kterým jsem dodnes.
Po Origins jsem bezhlavě propadl hrám, které následovaly po Dragon Age 2 a Dragon Age: Inquisition, a stejně tak jsem se stal posedlý sérií Mass Effect. Už je to dlouho, co mi nějaká hra učarovala stejným způsobem, ale letos jsem znovu objevil stejný druh nadšení pro hru, která mě poprvé uchvátila v roce 2010, a to díky Baldur’s Gate 3. A to vše díky Baldur’s Gate 3.
Propadnout FaerÛnu
(Obrázek: Larian Studios)
V letech, která následovala po hře Dragon Age: Inquisition, jsem asi vždycky hledal podobný druh zážitku. Toužil jsem po novém fantasy RPG, které by kladlo důraz na vyprávění příběhu, volbu a následky a obsahovalo možnosti romance. Je to zvláštní směs ingrediencí, která mě oslovuje, ale nic skutečně nezaplnilo díru, kterou za sebou Dragon Age v roce 2014 zanechal. I když jsem se mezitím obrátil k RPG od Bethesdy a za posledních deset let jsem hrál mnoho nezapomenutelných her, teprve když jsem poprvé vstoupil do Mečového pobřeží, začal jsem se cítit naprosto pohlcen stejně jako před lety v Thedasu.
To nejlepší z roku 2023
(Obrázek: Larian Studios)
Baldur’s Gate 3 je naší hrou roku, a to by nebylo možné bez zkušeného budování světa ze strany vývojářů: „Největší výzvou je udržet zájem hráče“.
Protože jsem však před vydáním Baldur’s Gate 3 jen lehce zabrousil do říše D&D, měl jsem poněkud obavy. Budu si rozumět s bojem? Dokážu se sžít s mechanikami? Jak by hody kostkami změnily faktor volby? Naštěstí pár hodin strávených v RPG od Larianu rozptýlilo veškeré mé obavy a než jsem se nadál, kouzlo, které jsem tak dlouho hledal, bylo opět zpátky. Když jsem se zrovna neztrácel v Mečovém pobřeží, neustále jsem na něj myslel. Co ještě zbývalo objevit? Co když to udělám jinak? S kým budu mít další románek? Vlastně díky nesčetným možnostem, které se vám okamžitě nabízejí, jsem dokonce během prvních hodin plánoval budoucí průchody hrou, což jsem nikdy předtím nedělal.
Už při prvním setkání s postavami, které se přidají na vaši stranu, jsem věděla, že jsem se dostala na něco výjimečného. To, co pro mě dělá Dragon Age i Mass Effect tak nezapomenutelnými a výjimečnými, jsou členové jejich party. Shepard potřebuje svého Vakariana a Hawke, Inkvizitor a Šedý strážce by to měli strašně těžké, kdyby nebylo mnoha sympatických členů party, které na své cestě potkáte. Vždycky jsem věřil, že společníci v řadách BioWare jsou tlukoucím srdcem těchto dobrodružství, a platí to i pro Baldur’s Gate 3. Vždycky jsem věřil, že společníci jsou v těchto hrách to pravé.
(Obrázek: Larian Studios)
Každý z nich je výrazně jiný a má své vlastní důvody, proč tam je, ale jejich poznávání a rozvíjení romantického vztahu, pokud si to přejete, přináší do zážitku z objevování FaerÛnu další hloubku a srdce. Kromě toho vám RPG od Larianu servíruje další příležitosti, jak poznat nové stránky jeho hustě zaplněného světa, protože vás nechá skutečně hrát za společníky, po jejichž boku můžete cestovat. S tolika možnostmi, které se mi otevřely hned od začátku, jsem při hraní Baldur’s Gate 3 cítil stejný úžas a vzrušení, jaké jsem necítil od doby, kdy jsem hrál za Šedého strážce v Origins nebo za Hawka v Dragon Age 2.
Když si vzpomenu na svůj první běh v mnoha hrách Baldur’s Gate 3, byla to skutečná zkušenost – a cestou jsem udělal spoustu chyb – ale byl jsem zcela pohlcen každým setkáním, scénářem a bitvou, které jsem čelil. Stejně jako mě Dragon Age přenesl z mého pokoje v Colchesteru do světa fantazie, tady jsem byl ztracený ve FaerÛnu a užíval si každou minutu. Chtěl jsem odhalit každé tajemství a odkrýt všechny vrstvy světa, stejně jako jsem si chtěl přečíst každý kousek lore o Thedasu v Dragon Age.
Loni jsem psal o tom, že od her, které milujete, se nikdy neodchází, a díky Baldur’s Gate 3 tomu věřím ještě víc. Věřte tomu nebo ne, už jsem ztratil přehled o tom, kolikrát jsem hru od jejího zářijového uvedení na PS5 prošel, ale je to hra, na kterou málokdy přestanu na chvíli myslet, i když zrovna nejsem v jejím středu. A vím, že se od ní nikdy doopravdy nehnu.
Čas od času narazíte na hru, která vám připomene, proč vlastně hry milujete. Dokážou vám dát pocit menší osamělosti, přiblížit vás k sobě samým a otevřít vám svět možností; překypující fantazií a poutavým příběhem. Baldur’s Gate 3 pro mě letos udělala tohle všechno a ještě víc a já jsem moc vděčný, že jsem si mohl znovu a znovu připomenout ten zvláštní druh kouzla.
Pětadvacet nejlepších her roku 2023 podle výběru týmu GamesRadar+.