Hry RPG hrající se za sebou mohou být skličující. Loni jsem dokončil Baldur’s Gate 3 a do dnešního dne jsem ji dohrál zhruba šestkrát (a to počítám). Po takovém zážitku, který jsem si tak agresivně užíval, jsem se k něčemu takovému, jako je Dragon’s Dogma 2, cítil více než zastrašeně.
Protože jsem první hru nikdy nehrál, šel jsem do ní naslepo. To, co jsem si o hře přečetl, mi dávalo jiskřičku naděje, protože na první pohled se zdálo, že má několik společných rysů s mým GOTY z roku 2023. Jsem zvyklý prozkoumávat a bojovat po boku svých společníků z BG3, takže pěšáci zněli ve své podstatě užitečně. Základní čtyři bojové třídy Dragon’s Dogma 2 mají podobnost s několika třídami v Baldur’s Gate 3, takže bylo dost snadné zvolit si jako výchozí bod mého Arisenu rogue-like povolání Thief. Sakra, dokonce i hlavní hrdina s vymazanou myslí naznačil příchutě Temného pudu z BG3. Ale po zhruba pěti hodinách hraní nejnovějšího dílu Capcomu začínám vidět chybu ve svém úsudku. Tato srovnání mi jen posloužila k tomu, že jsem od Dragon’s Dogma 2 od začátku očekával něco nespravedlivého – i když se naštěstí stále bavím.
Můj osobní Everest
(Obrázek: Capcom)Rozděl a panuj
(Obrázek: Capcom)
Dragon’s Dogma 2 sází na designový trik otevřeného světa RPG, díky kterému jsem si zamiloval Skyrim a Fallout: New Vegas.
Když jsem zatnul zuby a poprvé načetl hru Dragon’s Dogma 2, měl jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se těšil, až se ponořím do dalšího vzkvétajícího fantasy světa plného příšer, tajemství a chaosu. Na druhou stranu jsem tajně doufal v další Baldur’s Gate 3.
Ano, zpětně si uvědomuji, jak hloupé to bylo, ale můžete mi to mít za zlé? Je teprve duben a já už mám na kontě šest her – a tři z nich byly RPG nebo hry s otevřeným světem. Kdyby mi nestačilo, že jsem se stovky hodin plahočil po Mečovém pobřeží, pak jsem se konečně dostal k Red Dead Redemption 2, dalších 121 hodin jsem strávil zkoumáním strastiplných zvratů Persony 3 Reload a hned na to jsem si zahrál Mass Effect 1 a 2. Rozhodně jsem se nehodlal nechat zastavit RPG vyhořením, takže abych se ujistil, že budu pokračovat s Dragon’s Dogma 2, musel jsem si zahrát trochu mrkváče. Jsem na koni, co se týče RPG a podobných her, říkal jsem si. Co takhle ještě jednu?
Hry RPG hrající se za sebou mohou být skličující. Loni jsem dokončil Baldur’s Gate 3 a do dnešního dne jsem ji dohrál zhruba šestkrát (a to počítám). Po takovém zážitku, který jsem si tak agresivně užíval, jsem se k něčemu takovému, jako je Dragon’s Dogma 2, cítil více než zastrašeně.
Protože jsem první hru nikdy nehrál, šel jsem do ní naslepo. To, co jsem si o hře přečetl, mi dávalo jiskřičku naděje, protože na první pohled se zdálo, že má několik společných rysů s mým GOTY z roku 2023. Jsem zvyklý prozkoumávat a bojovat po boku svých společníků z BG3, takže pěšáci zněli ve své podstatě užitečně. Základní čtyři bojové třídy Dragon’s Dogma 2 mají podobnost s několika třídami v Baldur’s Gate 3, takže bylo dost snadné zvolit si jako výchozí bod mého Arisenu rogue-like povolání Thief. Sakra, dokonce i hlavní hrdina s vymazanou myslí naznačil příchutě Temného pudu z BG3. Ale po zhruba pěti hodinách hraní nejnovějšího dílu Capcomu začínám vidět chybu ve svém úsudku. Tato srovnání mi jen posloužila k tomu, že jsem od Dragon’s Dogma 2 od začátku očekával něco nespravedlivého – i když se naštěstí stále bavím.
Můj osobní Everest
(Obrázek: Capcom)Rozděl a panuj
(Obrázek: Capcom)
Dragon’s Dogma 2 sází na designový trik otevřeného světa RPG, díky kterému jsem si zamiloval Skyrim a Fallout: New Vegas.
Když jsem zatnul zuby a poprvé načetl hru Dragon’s Dogma 2, měl jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se těšil, až se ponořím do dalšího vzkvétajícího fantasy světa plného příšer, tajemství a chaosu. Na druhou stranu jsem tajně doufal v další Baldur’s Gate 3.
Ano, zpětně si uvědomuji, jak hloupé to bylo, ale můžete mi to mít za zlé? Je teprve duben a já už mám na kontě šest her – a tři z nich byly RPG nebo hry s otevřeným světem. Kdyby mi nestačilo, že jsem se stovky hodin plahočil po Mečovém pobřeží, pak jsem se konečně dostal k Red Dead Redemption 2, dalších 121 hodin jsem strávil zkoumáním strastiplných zvratů Persony 3 Reload a hned na to jsem si zahrál Mass Effect 1 a 2. Rozhodně jsem se nehodlal nechat zastavit RPG vyhořením, takže abych se ujistil, že budu pokračovat s Dragon’s Dogma 2, musel jsem si zahrát trochu mrkváče. Jsem na koni, co se týče RPG a podobných her, říkal jsem si. Co takhle ještě jednu?
Tato metoda mě sice účinně dostala před obrazovku s ovladačem v ruce, ale z hlediska očekávání mi příliš nepomohla. Výše zmíněné hry patří k nejlepším RPG vůbec, nebo v případě RDR2 k akčním hrám, které mi svým příběhovým dopadem vyrazily dech. Dragon’s Dogma 2 je ale úplně jiná potvora v tom, že její příběh je na ní snad to nejméně zajímavé.
Neseriózní zábava
(Obrázek: Capcom)
Tím, že jsem tuhle blbost přijal s otevřenou náručí, jsem zjistil, že mi Capcom dal cenný dar.