Šedesátá léta jsou mnohem víc než jen groovy hippies, progresivní rockeři a modní móda. A co se týče filmů, měli jedny z nejlepších postav, jaké kdy byly vymyšleny.
Zatímco Hollywood stále chrlil naleštěné studiové filmy, popularita cizojazyčných filmů posouvala hranice filmů kupředu s náročnými příběhy, tématy – a často i neobvyklými postavami. Nová vlna ve Francii, Japonsku a Itálii, nemluvě o oživení westernů v celé Evropě, představila řadu atraktivních, amorálních antihrdinů. Ve Státech si mezitím několik největších hollywoodských hvězd udržovalo svou popularitu tím, že hrály jedny z nejikoničtějších filmových postav vůbec.
Od moudrých pistolníků přes problémové ženy až po kovboje jezdící na vrcholu jaderných hlavic – níže najdete 32 největších filmových postav 60. let.
32. Plukovník George Taylor (Planeta opic)
(Obrázek: 20th Century Studios)
Když plukovník George Taylor v podání Charltona Hestona, lidský astronaut, konečně promluví ve sci-fi klasice Planeta opic z roku 1968, jeho slova zaburácí jako jaderný výbuch a následné ticho chodících a mluvících opic je stejně ohlušující. Na futuristické Zemi, kde vládnou hyperinteligentní opice a kde je lidstvo nesrozumitelnými divochy, je plukovník Taylor avatarem celého lidstva, jeho pozůstatkem mocného, ale arogantního druhu odsouzeného k uskutečnění našeho velkého pádu z nadvlády.
31. Rosemary Woodhouseová (Rosemary má děťátko)
(Obrázek: Paramount Pictures)
Je nešťastné a ironické, že jeden z nejlepších filmů o ztrátě ženských schopností pochází od režiséra Romana Polanského. Přesto je Polanského klasika psychologického hororu Rosemary má děťátko z roku 1968 drásavá a v jejím středu stojí nejvýraznější Mia Farrowová. Farrowová hraje Rosemary Woodhousovou, mladou manželku úspěšného newyorského divadelního herce, jejíž těhotenství přinese do jejich nového bytu nejrůznější nevysvětlitelné potíže a strašidla. Rosemary má děťátko má jeden z nejtemnějších konců všech dob, a tak se mnohé z toho promítne do naší trvalé vzpomínky na Rosemary – nevinnou ženu, zevnitř zcela zkaženou nevýslovným zlem.
30. Lucky Jackson (Viva Las Vegas)
(Obrázek: MGM)
Jeden z definitivních filmů Elvise Presleyho, Viva Las Vegas, představuje rock’n’rollového titána v roli zpívajícího závodníka, který se zamiluje do učitelky plavání v lasvegaském hotelu (v podání krásné Ann-Margret). Ačkoli je Lucky Jackson nekomplikovaný, je dokonalou definicí pohody díky do běla rozpálenému Presleymu, jehož nenucený jevištní projev se krásně promítl do filmové kariéry trvající více než deset let. I když je velká část filmu zapomenutelná, jeho titulní píseň „Viva Las Vegas“ je tak protivně chytlavá a Presleyho výkon prodává její magnetismus.
29. Stará žena (Onibaba)
(Obrázek: Toho)
Ve strašidelné hororové klasice Kaneto Shinda Onibaba, odehrávající se ve 14. století, dvě ženy – stará žena (v podání Nobuko Otowy) a její mladá snacha (Jitsuko Yoshimura) – lapají ztracené samuraje, zbavují se jejich těl a prodávají své zboží za peníze. Žárlivost a podezíravost nakonec rozdělí intrikující ženy do vlastní občanské války a postava Otowy podlehne zlověstné nadpřirozené entitě (prostřednictvím démonické masky na obličeji). Mrazivý výkon Otowy odhaluje odpornou temnotu ženy, která si uvědomuje svůj osud doslova tváří v tvář zlu, a vytváří tak trvalou vizáž bezmocnosti lidstva vůči eldritickým silám.
28. Michel (Bez dechu)
(Obrázek: SociÉtÉ nouvelle de cinÉmatographie)
Prototyp hrdiny francouzské nové vlny, Michel v podání Jeana-Paula Belmonda, je odsouzeným protagonistou uctívaného mistrovského díla Jeana-Luca Godarda Bez dechu. Michel, drobný kriminálník trpící krátkozrakostí a romantickými iluzemi, se záměrně vzorem Humphreyho Bogarta a díky svému románku s krásnou americkou studentkou žurnalistiky v Paříži působí jeho fetišismus pro šťastné konce v hollywoodském stylu jako ironie vzhledem k chmurnému osudu, který ho čeká. Michel není špatný člověk. Alespoň ne doopravdy. Je jen trochu ztracený ve svém vlastním fantaskním vytváření obrazu o sobě samém.
27. Král Ghidorah (Ghidorah, tříhlavé monstrum)
(Obrázek: Toho)
V roce 1954 se Godzilla vynořila z hlubin, rozdupala Tokio a zničila ho svým atomovým dechem. O deset let později se Godzilla stala ochráncem Země před ještě větší hrozbou: Ghidorah, tříhlavý zlatý drak připomínající japonské mýty. Ať už je jeho původ starověký nebo mimozemský, Ghidorah – který na plátně debutoval v roce 1964 ve filmu Ghidorah, tříhlavé monstrum – má trvale status jednoho z největších Godzillových soupeřů, bestie schopné nesmírné destrukce. Ghidorah je prostě skvělé filmové monstrum všech dob a v kánonu Godzilly vyčnívá nad ostatními pro svou děsivou přítomnost.
26. Barbarella (Barbarella)
(Obrázek: Paramount Pictures)
Než se v předaleké galaxii objevila princezna Leia, byla tu Barbarella. Dusná vesmírná bojovnice, které vdechla život energická Jane Fonda, je energická hrdinka, která nosí svou sexualitu na rukávu. (Tedy, kdyby měla rukávy, tak by je měla.) Barbarella v podání Fondy, která je poctou oplzlým komiksům z konce 60. let, je zábavně hloupá a nabízí tématickou hloubku, která je jen na povrchu. Přesto je Barbarella díky talentu a kráse Jane Fondové kultovní královnou sci-fi filmového plátna, která dokáže rozžhavit prostor.
25. Christine (Oči bez tváře)
(Obrázek: Janus Films)
Je poetické, že ve filmu Georgese Franju Oči bez tváře je to právě ta s nejodpornější deformací obličeje, jejíž svědomí zůstává nedotčeno. Ve Franjuově francouzské hororové klasice se Édith Scobová představuje v roli Christine, domněle mrtvé dcery slavného lékaře Dr. GÉnessiera (Pierre Brasseur). Ve skutečnosti Christine přežila brutální autonehodu a ve své izolaci trpí devastujícími jizvami. To vede doktora GÉnessiera (a jeho asistenta) k únosům krásných mladých žen a odebírání jejich tváří pro experimentální zákroky, které mají „vyléčit“ Christinino onemocnění. Ale zatímco z jejího otce se stalo monstrum, Christine si zachovává lidskost, i když by se jí vnější společnost na oplátku vyhýbala.
24. Butch Cassidy a Harry Longabaugh (Butch Cassidy a Sundance Kid)
(Obrázek: 20th Century Studios)
Paul Newman a Robert Redford ve své první filmové dvojici jasně zazářili jako psanci Butch Cassidy a „Sundance Kid“ Harry Longabaugh. Jejich osobnosti se vzájemně doplňují – Butch je bujarý střelec a Harry dává přednost nízkému okraji klobouku a pozornosti upřené na učitelku Ettu – a oba si vydobyli místo jedné z nejlepších mužských dvojic v kinematografii, která se stala vzorem pro dvojice akčních komedií na další desetiletí. Dávno předtím, než sociální sítě a TikTok zpopularizovaly myšlenku mít „jízdu a smrt“, Butch Cassidy a Harry Longabaugh žili v tomto duchu a užívali si nesmrtelnosti ve svém závěrečném záběru se zastaveným časem.
23. Dolores Haze (Lolita)
(Obrázek: MGM)
Jak se vůbec podařilo natočit film Lolita? Jak obsadili čtrnáctiletou Sue Lyonovou. V kontroverzní, ale slavné adaptaci románu Vladimira Nabokova od Stanleyho Kubricka hraje Lyonová Dolores Hazeovou, objekt (a skutečně je to objekt) náklonnosti profesora středního věku Humberta Humberta. Při všem čtení Lolity, jak románu, tak jeho neoddělitelné filmové verze, je tu vždy otázka samotné Dolores. Ani jednou nepoužije přezdívku „Lolita“. Používají ji jiní, čímž ji v podstatě připravují o subjektivitu.
Bohužel, nezapomenutelné ztvárnění Lyonsové s sebou přineslo děsivě vhodné stinné stránky, protože Lyonsová následně vyjádřila potíže s udržením svého duševního a emocionálního zdraví poté, co byla v mladém věku uvržena do slávy kvůli své sexualitě. V roce 1996 Lyonsová řekla deníku The Independent: „Můj zánik jako člověka se datuje od toho filmu. Lolita mě vystavila pokušení, které by žádná dívka v tomto věku neměla podstoupit. Vyzývám jakoukoli hezkou dívku, kterou ve čtrnácti letech vynese ke slávě role sexuální nymfičky, aby pak zůstala na stejné cestě.“
22. Dolly Levi (Hello, Dolly!)
(Obrázek: 20th Century Studios)
Ve většině verzí muzikálu Hello, Dolly!, je Dolly Leviová milovaná žena středního věku, jejíž nový životní elán ji nutí dohazovat nezadané a plést se do záležitostí ostatních. Ve filmové verzi z roku 1969 se superhvězdou Barbarou Streisandovou je Dolly Leviová o něco obhroublejší, ale není o nic menší radost ji sledovat, protože je tak živá a pestrá jako její skvostný šatník. Ačkoli Streisandová údajně v zákulisí nevycházela ani se svým hereckým kolegou Walterem Matthauem, ani s režisérem Genem Kellym, Dolly Leviové to nijak neubralo na zářivosti.
21. Lucas „Luke“ Jackson (Cool Hand Luke)
(Obrázek: Warner Bros.)
Paul Newman se navždy zapsal do filmové historie rolí rebelujícího vězně Luka Jacksona v klasice Stuarta Rosenberga Cool Hand Luke z roku 1967. Newmanovo bezkonkurenční charisma filmové hvězdy proniká do špinavých nití Lukova vězeňského dvora a Luke se stává patronem vzdoru, který s opravdovým smyslem pro humor narušuje své utlačovatelské zřízení. Luke Jackson je ctižádostivou postavou anarchie a díky němu vypadá rozdmýchávání nepořádku v řetězovém gangu zatraceně dobře.
20. Poručík Frank Bullitt (Bullitt)
(Obrázek: Warner Bros.)
Řídí Mustanga jako nikdo jiný a ještě u toho dobře vypadá. Ve filmu, který definoval kariéru Steva McQueena, hraje McQueen drsného sanfranciského policejního detektiva Franka Bullitta, který vyšetřuje případ týkající se chicagské mafie. Upřímně řečeno, na detailech příběhu nezáleží. Protože jediné, co si z Bullitta kromě epické automobilové honičky všichni pamatují, je to, jak je Frank Bullitt cool. Frank Bullitt v McQueenově podání chodí a mluví, jako by vyskočil z časopisu. V jeho rolákovém svetru, nad kterým se sbíhají sliny, a záviděníhodném Fordu Mustang utíkaly postavy jako Bullitt, aby mohly utíkat další, například John McClane a John Wick.
19. Ryunosuke (Meč zkázy)
(Obrázek: Toho)
V rozporu s rozšířenými představami o samurajích jako ušlechtilých vojácích, kteří si váží cti, vypráví film Meč zkázy režiséra Kihachi Okamota z roku 1966 o amorálním šermíři Ryunosukem (Tatsuya Nakadai), který putuje feudálním Japonskem, aby za sebou zanechal krvavou stopu. Chladný a krutý Ryunosuke používá svůj vlastní styl hry s mečem, zlověstnou formu nazvanou „Tichý postoj“, která klame protivníky, aby je přilákala, než je rozseká. Ryunosuke je temný antihrdina, který žije a bojuje jen sám pro sebe, a je jednou z nejobávanějších postav v historii samurajských filmů, protože je někým, kdo se tiše vysmívá kodexu bušidó jen tím, že je rychlejší, silnější a smrtelnější než kdokoli, kdo se mu postaví do cesty.
18. Maria von Trapp (The Sound of Music)
(Obrázek: 20th Century Studios)
Jak vyřešit problém jako Maria? Rok poté, co si Julie Andrewsová zahrála kouzelnou chůvu několika britských spratků ve filmu Mary Poppins, se opět stala guvernantkou sedmi rakouských nešťastníků ve filmové verzi Roger & amp; Hammersteinovy hry The Sound of Music od Roberta Wise. Zatímco Mary Poppins se vznáší se vším tím disneyovským kouzlem, Maria von Trapp v podání Andrewsové je více při zemi a je poučnou učitelkou toho, co znamená užívat si života a přijímat jeho mnohé výzvy s písní. Díky Andrewsově vynikajícímu výkonu je Marie von Trappová sotva „problémem“, který je třeba řešit.
17. Major T. J. Kong (Dr. Divnoláska)
(Obrázek: Columbia Pictures)
Peter Sellers hraje ve filmu Stanleyho Kubricka Dr. Divnoláska více postav, přesto je tu jedna postava, kterou nehraje a která inspirovala jeden z jeho nejtrvalejších obrazů. Slim Pickens si ve válečné satiře z roku 1964 zahrál majora T. J. „Kinga“ Konga, karikaturně vlasteneckého velitele B-52, který jede na H-bombě k zemi a celou cestu dolů huláká a křičí. Nejlepší na tom je, že Pickensovi nikdo neřekl, že film je černá komedie, a celý jeho výkon je výsledkem co nejpřímočařejšího hraní. A co víc: podle Kubrickova životopisce Johna Baxtera v dokumentárním rozhovoru přišel Slim Pickens první den na plac oblečený od hlavy až k patě v kovbojském oblečení. Všichni si mysleli, že přijel v kostýmu. Později se dozvěděli, že Slim Pickens se takhle oblékal i ve skutečnosti.
16. Paní Robinsonová (Absolvent)
(Obrázek: Lionsgate)
Na vás, paní Robinsonová. V nadčasovém romantickém dramatu Mikea Nicholse hraje Anne Bancroftová nepředvídatelnou svůdnici paní Robinsonovou, ženu středního věku v manželství bez lásky, která zažehne vášnivý románek s mladým absolventem vysoké školy Benjaminem (Dustin Hoffman). Paní Robinsonová se pomalu stává antagonistkou filmu a využívá jejich románku k tomu, aby Benjamin nemohl chodit s její dcerou Elaine. Silně emocionální a manipulativní paní Robinsonová je důkazem, že jedni z nejlepších filmových padouchů jsou ti, kteří vás dokážou nalákat úsměvem a kouřem.
15. „Pierrot“ Ferdinand a Marianne (Pierrot le Fou)
(Obrázek: Lionsgate)
V desátém filmu Jeana-Luca Godarda Pierrot le Fou, který je všeobecně považován za jeho mistrovské dílo a ztělesnění francouzské nové vlny, se v rolích Ferdinanda a Marianne spojili častí spolupracovníci Jean-Paul Belmondo a Anna Karina. Ferdinand, manžel nespokojený s moderním životem, se rozhodne utéct do Středomoří s Marianne, bývalou přítelkyní na útěku před vládními zabijáky. Oba se vydávají na cestu zločinu, pravou verzi Bonnie a Clydea ze šedesátých let, jen s mnohem více výbuchy aut, střelbou a prolamováním čtvrté stěny. Společně jsou jedněmi z nejlepších postav, které se kdy ve francouzské kinematografii objevily, a o své místo se hlásí každý svým neobvyklým způsobem.
14. Paulův dědeček (Těžká noc)
(Obrázek: United Artists)
Každý má nárok na dvě. V surrealistické komedii A Hard Day’s Night s legendární rockovou skupinou The Beatles hraje Wilfrid Brambell roli Johna McCartneyho, „dědečka“ Paula McCartneyho, který doprovází kapelu na jejich cestě do Londýna a okolí. „Paulův dědeček“, který se chová jako šibal přímo z pohádkové knížky, se vysmívá všem představám, že je jen hodný stařík, a dostává se do nejrůznějších potíží, od spontánního opětovného sňatku až po snahu prodávat padělané autogramy. I ve filmu přeplněném vtipálky Paulův dědeček rozkošně vyčnívá a chová se, jako by celý film byl vlastně jen o něm.
13. Inspektor Jacques Clouseau (Růžový panter)
(Obrázek: United Artists)
Inspektor Jacques Clouseau, který je nemotorný, ale vždycky jde po případu, ať ho prosíte sebevíc, nastavuje hrdinům drsných detektivek komické zrcadlo. Clouseau se objevil v satiře Růžový panter režiséra Blakea Edwardse z roku 1964, kde ho hrál Peter Sellers. Film se ve skutečnosti soustředí na sira Charlese Lyttona v podání Davida Nivena, zloděje gentlemana, který se snaží překazit plány neschopnému Clouseauovi. Během natáčení si tvůrci uvědomili, jak velkým zlodějem scén Sellersův Clouseau je, a tak začali film přizpůsobovat jemu namísto skutečné „hlavní“ postavy. Ačkoli Clouseau pomohl proměnit Růžového pantera ve franšízu, jeho první vystoupení v prvním filmu je nadstandardní veselohrou v tom nejlepším slova smyslu.
12. HAL 9000 (2001: Vesmírná odysea)
(Obrázek: MGM)
Když v šedesátých letech 20. století dozrávala sci-fi jako filmový žánr, nesmrtelná klasika Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea ukázala, jak může být umělá inteligence přirozeně děsivá. V Kubrickově filmu se mrazivě jemně mluvící superpočítač HAL 9000, který měl pomáhat vědcům na palubě vesmírné lodi Discovery One na cestě k Jupiteru, stane jejich nepřítelem tím, že je zabije a pomocí lodi vybíjí posádku jednoho po druhém. Ačkoli je HAL 9000 podle všeho padouch, nastoluje otázky, na které si lidstvo ani po tolika letech neumí odpovědět, například jakou hodnotu má život, i když jde „jen“ o stroj.
11. Corie Bratterová (Bosé nohy v parku)
(Obrázek: Paramount Pictures)
V rozverné filmové verzi divadelní hry Neila Simona, kterou natočil Gene Saks, hraje Jane Fonda energickou a vášnivou Corey, novomanželku konzervativně smýšlejícího právníka Paula (Robert Redford). Zatímco Paul se drží nohama na zemi, Corey dělá vše pro to, aby se jejich manželství cítilo jako v nebi, a to i ve chvíli, kdy je to kvůli díře ve skleněné střeše příliš doslovné. Sexy a senzační Corie a vlastně i Bosé nohy v parku jako celek jsou filmem, který je v kánonu filmů 60. let někdy přehlížen a podceňován. Je to však jedna z nejsvižnějších komedií tohoto desetiletí a bezmezná přitažlivost Fondy v roli Corie dělá z filmu sen.
10. Ben (Noc oživlých mrtvol)
(Obrázek: Janus Films)
V základním zombie hororu George Romera Noc oživlých mrtvol hraje herec Duane Jones roli Bena, cizince, který se stane faktickým vůdcem skupiny lidí na pensylvánském venkově v noci, kdy se nemrtví naučí chodit mezi živými. I když se diváci před filmem dozvědí jen málo o tom, kdo Ben ve skutečnosti je, přesto září jako prototyp budoucích protagonistů survival hororů. Noc mrtvých byla na svou dobu revoluční a svým způsobem stále je, protože do hlavní role obsadila černošského herce, jakým byl Jones. Jeho přítomnost se vzpírá konvenčním představám o tom, jak se filmy prodávají, jaké příběhy mohou černošští muži zakotvit a jak mrazivý závěr filmu ukazuje, jak nás naše předsudky činí slepými vůči našim skutečným nepřátelům.
9. Guido Anselmi (8 ½)
(Obrázek: Janus Films)
Marcello Mastroianni jako představitel režiséra Frederica Felliniho ztvárnil filmaře, který trpí tvůrčím suchem, a jeho slavný film 8 ½ tak získává značný nádech sebereflexe. (Také název filmu je výslovnou poklonou Felliniho kariéře a odkazuje na jeho osm předchozích filmů). Fellini však vůbec nevypadá jako jeho promítané alter ego: Guido Anselmi, mužný umělec se stříbrnými vlasy, který své doutnající oči skrývá za drahými slunečními brýlemi. Ještě nikdy nevypadaly zmučené vizionářské duše tak stylově a Guido Anselmi je jejich vzorem.
8. Holly Golightlyová (Snídaně u Tiffanyho)
(Obrázek: Paramount Pictures)
Filmová verze Snídaně u Tiffanyho režiséra Blakea Edwardse provedla několik kritických úprav postavy Holly Golightlyové z původního románu Trumana Capoteho. Ale díky naprosté zářivosti jediné Audrey Hepburnové působí Holly navzdory svému elegantnímu zevnějšku rozměrně a složitě. Holly je nejen stylovou ikonou ztělesňující velkoměstskou modní módu 60. let, ale také snovou figurkou, bytostí, která by mohla vzniknout pouze v uzavřeném prostředí hollywoodských romantických komedií, a přesto se cítit dostatečně živá, aby mohla vystoupit z plátna. Je krásná a sofistikovaná, ale nikdy není dost dobrá na to, aby se od srdce zasmála. To, že je stejně problematická jako osamělá, jí dodává na přitažlivosti. Dokonce i v módních časopisech je náchylná k tomu, aby měla vrásky.
7. Nana (Vivre sa vie)
(Obrázek: Janus Films)
Filmy nemají vždy šťastný konec. Lidé, kteří jdou za svými sny, nejsou vždy za své úsilí a vytrvalost odměněni. To je strašidelná myšlenka, která podtrhuje temné drama francouzské nové vlny Vivre sa vie Jeana-Luca Godarda. Anna Karina hraje krásnou mladou Pařížanku Nanu, která opustí manžela a malé dítě, aby se věnovala herecké kariéře, ale aby si vydělala, uchýlí se k prostituci. Krutý závěr filmu Vivre sa vie není drsný jen svou konstrukcí – exploze násilí, po níž následuje náhlý střih do černého -, ale i tím, jak bezstarostně odhazuje svou složitou hlavní postavu, jedince, kterého jsme viděli projevovat celou škálu lidskosti, jen aby byl náhle opuštěn.
6. Norman Bates (Psycho)
(Obrázek: Universal Pictures)
Psycho není jen jedním z nejvlivnějších hororů všech dob, jeho antagonista Norman Bates (Anthony Perkins) je jednou z nejzásadnějších postav filmové historie. O tom, co Norman Bates představuje v oblasti psychologie a genderových studií, by se dal vést celý vysokoškolský kurz, nemluvě o tom, jak horory a napínavé filmy spoléhají na vypravěčské zvraty, aby diváky udržely v nejistotě, jako tomu bylo v Psychu. Ale především je to Anthony Perkins, kdo vdechl Normanu Batesovi děsivou strukturu a zabydlel ho méně jako herce hrajícího roli a více jako vlka, který na sebe bere převlek. Za jeho úsměvem se něco skrývá a nic z toho není dobré.
5. Dr. John Wade Prentice a Christina Draytonová (Hádej, kdo přijde na večeři)
(Obrázek: Columbia Pictures)
Na Dr. Johnu Prenticeovi a Christině Draytonové není svým způsobem nic pozoruhodného. Jsou to zamilovaní yuppies, takže je snadné si je představit ve stejných tričkách s Mickey a Minnie v Disneylandu nebo blouznit o nějakém nudném penzionu. Ale film Stanleyho Kramera Hádej, kdo přijde na večeři vyšel v roce 1967, kdy bylo míšení pohlaví v mnoha částech Spojených států stále nezákonné. Takže tento příjemný pár, černošský lékař (legendární Sidney Poitier) a mladá bílá dcera (Katharine Hepburnová) bohatých bílých liberálů, jsou ve skutečnosti radikálními postavami, ani ne tak jako lidé, jako spíš jako to, co představují: Jak láska může a dokáže překonat rasový původ. Díky tomu, že se jedná o odlehčenou romantickou komedii, která se prostřednictvím svého nádherného páru jednoznačně vyrovnává s rasismem, je film Hádej, kdo přijde na večeři nesrovnatelně důležitější a významnější, než by se mohlo zdát z jeho vzhledu.
4. Sanjuro (Yojimbo a Sanjuro)
(Obrázek: Toho)
Toshiro Mifune hrál během své filmové kariéry i jiné postavy než samuraje. Přesto je s nimi stále silně spojován, a to díky filmům jako Yojimbo a Sanjuro, v nichž hrál potulného anonymního rónina, který si říká Sanjuro. Zatímco Yojimbo a Sanjuro jsou příběhově odlišné filmy – druhý jmenovaný vznikl jako adaptace románu a poté byl přepracován do přímého pokračování prvního z nich, který měl obrovský úspěch -, v obou hraje ohnivý Toshiro Mifune obávaného šermíře, který se na svých cestách zaplétá do různých afér. Pokud jsou samurajské filmy skutečně obdobou westernů, pak postava jako Sanjuro může jistě soupeřit a možná i mít mnoho společného s postavami jako Muž beze jména.
3. Muž beze jména (trilogie Dolary)
(Obrázek: MGM)
Nebylo záměrem Sergia Leoneho, aby úlisný pistolník beze jména v podání Clinta Eastwooda vedl filmovou trilogii. Ale počínaje filmem A Fisful of Dollars z roku 1964 a konče snímkem The Good, the Bad, and the Ugly z roku 1966 si Clint Eastwood zahrál jednoho z největších a nejzáhadnějších antihrdinů v celém kánonu westernových filmů. Muž beze jména, kterého oživil zpocený Eastwood s přimhouřenýma mandlovýma očima, špatným postojem a pončem (jehož původ na plátně vlastně vytváří polorozpadlou časovou linii trilogie), je prostě jedním z nejhustších a nejnebezpečnějších mužů, kteří kdy drželi revolver, formativní postavou, jíž vděčí za mnohé postavy jako John Wick, John Marston nebo Mandalorian.
2. James Bond (série 007)
(Obrázek: MGM)
Jmenuje se Bond… James Bond. Původně problematický špion z literárních děl Iana Fleminga, to byl Sean Connery, kdo navždy utvářel náš dojem a následná očekávání od Jamese Bonda po celá desetiletí. Je pohledný, charismatický, na moderní vkus až příliš šikovný. Ale je to Bond, muž činu a tajemství, kterého budou generace vždy usilovat napodobit.
1. Atticus Finch (Zabít drozda)
(Obrázek: Universal Pictures)
K tomu, abyste udělali správnou věc, je potřeba víc než jen vědět. Musíte vědět, jak správnou věc udělat, jak se za ni postavit a jak ji obhájit. Dokonce i tehdy, když vám lidé kolem vás hledí dýkami do očí, aby vám řekli opak. Ve filmové verzi klasického románu Harper Leeové, kterou natočil Robert Mulligan, vdechl Gregory Peck život vzornému právníkovi Atticusovi Finchovi, který se zastává nevinného černocha obviněného ze znásilnění mladé bělošky v segregované Alabamě. (Film To Kill a Mockingbird byl vydán celé dva roky předtím, než zákon o občanských právech z roku 1964 zrušil segregaci jako nezákonnou.)
Traduje se, že Atticus Finch byl mezi idealistickými právníky nepohodlným vzorem. To však nepopírá sílu Atticuse jako postavy, poučné svou morálkou a severní hvězdy pro nás všechny, abychom věděli, že dobro a zlo není jen otázkou toho, co si myslí všichni ostatní. Atticus Finch není jen jednou z nejlepších filmových postav 60. let – je jednou z nejlepších, které kdy byly vytvořeny.