Před několika dny jsem v telefonu narazil na nahrávku ze 14. července 2016. Pod názvem Hanging out in The Hanged Man (Potloukání se u oběšence), jako pocta charakteristickému napajedlu z Dragon Age 2, jsem si zpětně poslechl tehdejší pilotní epizodu podcastu, který jsem chtěl udělat celý o Dragon Age. Jakkoli bylo krkolomné slyšet sám sebe, jak vášnivě o sérii mluvím – začínal jsem vyprávěním o dni, kdy jsem před několika lety poprvé hrál Dragon Age Origins -, najít ho ve stejný týden, kdy vyšel Dragon Age The Veilguard, mi připadalo tak nějak osudové. Mé vlastní úvahy z roku 2016 jsou dodnes aktuální a vysmívaný podcast (který se nikdy nestal skutečností) mě inspiroval k tomu, abych si skutečně uvědomil, jak moc pro mě RPG série od BioWare v průběhu let znamenala a proč mi příchod The Veilguard připadá tak významný.
Možná už nejsem stejný člověk jako tehdy, ale jedna věc zůstává stejná: Dragon Age pro mě dnes znamená stejně mnoho jako tehdy. Pro mě neexistuje žádná jiná série, která by se jí vyrovnala. Od chvíle, kdy jsem na začátku roku 2010 poprvé vstoupil do Thedasu na Xboxu 360, je v mém životě neustále přítomná. Nejenže mi otevřela cestu do světa RPG, ale také mi pomohla překonat nejtěžší chvíle, umožnila mi lépe pochopit sebe sama na hluboce osobní úrovni a dokonce částečně inspirovala směr mé kariéry. Možná to bude znít dramaticky, když řeknu, že formovala to, kým jsem, ale je na tom hodně pravdy.
Trvalo to dlouho, ale The Veilguard je konečně tady a přináší s sebou deset let emocí. Konečně mě vrací do světa, který se mi nikdy nevzdálil z mysli, a nadále uchvacuje mou představivost a léčí mé srdce.
Děkuji tvůrci
(Obrázek: EA)
Na hrách jsem vyrůstal od útlého věku, ale nic na mě nemělo takový vliv jako Dragon Age. Série mě vtáhla do poutavého příběhu, seznámila mě s postavami, které jsem si bezhlavě zamiloval, a otevřela mi cestu k zázrakům žánru RPG. Díky bohatému příběhu, neuvěřitelně detailnímu budování světa a nezapomenutelným romancím mě každý díl odehrávající se v Thedasu pohltil jako nic jiného; od Origins jsou pro sérii vyhrazena zákoutí mého mozku a srdce. Ačkoli všechny tyto ingredience společně vytvářejí nezapomenutelná dobrodružství, má láska k sérii pramení i z mnohem hlubších a osobnějších důvodů.
Dragon Age je zpět
(Obrázek: EA, BioWare)
Recenze hry Dragon Age The Veilguard: „Skutečný návrat k RPG formě pro BioWare“
Před několika dny jsem v telefonu narazil na nahrávku ze 14. července 2016. Pod názvem Hanging out in The Hanged Man (Potloukání se u oběšence), jako pocta charakteristickému napajedlu z Dragon Age 2, jsem si zpětně poslechl tehdejší pilotní epizodu podcastu, který jsem chtěl udělat celý o Dragon Age. Jakkoli bylo krkolomné slyšet sám sebe, jak vášnivě o sérii mluvím – začínal jsem vyprávěním o dni, kdy jsem před několika lety poprvé hrál Dragon Age Origins -, najít ho ve stejný týden, kdy vyšel Dragon Age The Veilguard, mi připadalo tak nějak osudové. Mé vlastní úvahy z roku 2016 jsou dodnes aktuální a vysmívaný podcast (který se nikdy nestal skutečností) mě inspiroval k tomu, abych si skutečně uvědomil, jak moc pro mě RPG série od BioWare v průběhu let znamenala a proč mi příchod The Veilguard připadá tak významný.
Možná už nejsem stejný člověk jako tehdy, ale jedna věc zůstává stejná: Dragon Age pro mě dnes znamená stejně mnoho jako tehdy. Pro mě neexistuje žádná jiná série, která by se jí vyrovnala. Od chvíle, kdy jsem na začátku roku 2010 poprvé vstoupil do Thedasu na Xboxu 360, je v mém životě neustále přítomná. Nejenže mi otevřela cestu do světa RPG, ale také mi pomohla překonat nejtěžší chvíle, umožnila mi lépe pochopit sebe sama na hluboce osobní úrovni a dokonce částečně inspirovala směr mé kariéry. Možná to bude znít dramaticky, když řeknu, že formovala to, kým jsem, ale je na tom hodně pravdy.
Trvalo to dlouho, ale The Veilguard je konečně tady a přináší s sebou deset let emocí. Konečně mě vrací do světa, který se mi nikdy nevzdálil z mysli, a nadále uchvacuje mou představivost a léčí mé srdce.
Děkuji tvůrci
(Obrázek: EA)
Na hrách jsem vyrůstal od útlého věku, ale nic na mě nemělo takový vliv jako Dragon Age. Série mě vtáhla do poutavého příběhu, seznámila mě s postavami, které jsem si bezhlavě zamiloval, a otevřela mi cestu k zázrakům žánru RPG. Díky bohatému příběhu, neuvěřitelně detailnímu budování světa a nezapomenutelným romancím mě každý díl odehrávající se v Thedasu pohltil jako nic jiného; od Origins jsou pro sérii vyhrazena zákoutí mého mozku a srdce. Ačkoli všechny tyto ingredience společně vytvářejí nezapomenutelná dobrodružství, má láska k sérii pramení i z mnohem hlubších a osobnějších důvodů.
Dragon Age je zpět
(Obrázek: EA, BioWare)
Recenze hry Dragon Age The Veilguard: „Skutečný návrat k RPG formě pro BioWare“
Každá hra mi pomohla překonat nejtěžší chvíle mého života a v menších věcech mi pomáhá i nadále. Například Dragon Age 2 přišel v období velkých změn. Právě jsem nastoupil na univerzitu, když vyšlo DLC Mark of the Assassins, a tak jsem se k druhému dílu neustále vracel. Cítila jsem se ztracená daleko od domova a tehdy jsem se také ještě potýkala se svou sexualitou a byla to první hra, která mi prostřednictvím postav, jako je Isabela, skutečně umožnila pochopit mé vlastní pocity bisexuální ženy. Věta, kterou Anders pronese, když mluví o svém vztahu s mužským mágem, byla jednou z těch, které jsem v té době také tolik potřebovala slyšet: „Proč by ses měla vyhýbat lásce k někomu jen proto, že je jako ty?“.
Od toho, že mi pomohl zvládnout nečekanou smrt mého strýce v roce 2021, až po to, že mi byl nablízku, když jsem se cítila nejosamělejší a nejizolovanější, jakou jsem kdy cítila – příkladů z posledních 14 let bych mohla uvést tolik. Je také tolik způsobů, jak jsem viděl, že seriál a jeho postavy pomohly i jiným fanouškům. Svědčí to nejen o schopnosti série vtáhnout vás do svého světa, ale také o síle psaní BioWare; studio přivedlo k životu tolik smysluplných příběhů a postav, které pomohly tolika lidem cítit se viděnými.
Ztracený elf
(Obrázek: BioWare)