Všichni jsme to zažili. Všichni mluví o nejžhavější novince – nebo v tomto případě o chladné klasice – a vy se prostě nedokážete přimět k tomu, abyste se o ni zajímali. Když jsem poprvé slyšel o Red Dead Redemption 2, mezi ušima mi duněl televizní šum, a jako člověk s naprosto nulovým zájmem o celou fantazii psaneckých kovbojů jsem si toto absolutní herní veledílo nechal ujít, dokud se před pár měsíci neobjevilo. Moje samozvaná tvrdohlavost má tendenci mě takto uchránit před velkolepostí – a nechci, aby se to opakovalo.
Spoléhal jsem na to, že Assassin’s Creed Shadows můj zkostnatělý vkus ještě více zpochybní. Jsem skrz naskrz hororový a fantasy nadšenec, takže mě celá ta šaškárna s akčními hrdiny typu shinobi-samuraj nikdy moc nelákala. Přesto, jak jsem si říkal už při prvním oznámení hry: pokud by nějaká série mohla změnit můj názor na to, jak zábavné by bylo ohánět se katanami v objemném starobylém brnění, pak by to byla kultovní stealth série Ubisoftu. Ale teď, když byla hra odložena na nový rok, jsem se rozhodl, že se vrhnu na jistou hru, která mi už několik měsíců leží v knihovně na Steamu. Už po dvou hodinách jsem rád, že jsem to udělal.
Na mou hanbu
(Obrázek: Sony)Rychle jako stín
(Image credit: Sony )
Trailer hry Ghost of Yotei dokonale vystihuje to, co dělalo hru Ghost of Tsushima tak výjimečnou v první řadě
Vkus je zvláštní věc. Vždycky jsem se pyšnil tím, že jsem typ člověka, který si na věci udělá názor poměrně rychle, protože přesně vím, co můj mozek baví a co ne. Alespoň jsem si to celou dobu myslel, zejména pokud jde o akční archetypy, které mě prostě neoslovují. Ale poté, co jsem Arthura Morgana celé ty roky nespravedlivě hodnotila, jsem si uvědomila, že možná je nutné vystoupit z mé komfortní zóny.
Vyhnout se Red Dead Redemption 2 nebyla zrovna volba. Jen jsem se nikdy nechtěl po ní pídit, a za to se stydím. V případě Ghost of Tsushima mám ale o něco větší výmluvu, proč jsem jí nikdy nevěnoval pozornost: v roce 2020, kdy hra vyšla, byla exkluzivní pro PS4, a já jsem hrdé dítě PC a Xboxu. Nemyslím to v kmenovém smyslu. Vyrůstal jsem na PS2 a PS3 a první jmenovanou konzoli mám stále po ruce, kdykoli mě přepadne touha zahrát si jednu z nejlepších her s Jamesem Bondem. Ale Ghost of Tsushima: Director’s Cut mi od svého vydání v květnu 2024 pěkně leží v knihovně na Steamu a já teď zaháním předsudky, abych mu mohl dát poctivou šanci.
Všichni jsme to zažili. Všichni mluví o nejžhavější novince – nebo v tomto případě o chladné klasice – a vy se prostě nedokážete přimět k tomu, abyste se o ni zajímali. Když jsem poprvé slyšel o Red Dead Redemption 2, mezi ušima mi duněl televizní šum, a jako člověk s naprosto nulovým zájmem o celou fantazii psaneckých kovbojů jsem si toto absolutní herní veledílo nechal ujít, dokud se před pár měsíci neobjevilo. Moje samozvaná tvrdohlavost má tendenci mě takto uchránit před velkolepostí – a nechci, aby se to opakovalo.
Spoléhal jsem na to, že Assassin’s Creed Shadows můj zkostnatělý vkus ještě více zpochybní. Jsem skrz naskrz hororový a fantasy nadšenec, takže mě celá ta šaškárna s akčními hrdiny typu shinobi-samuraj nikdy moc nelákala. Přesto, jak jsem si říkal už při prvním oznámení hry: pokud by nějaká série mohla změnit můj názor na to, jak zábavné by bylo ohánět se katanami v objemném starobylém brnění, pak by to byla kultovní stealth série Ubisoftu. Ale teď, když byla hra odložena na nový rok, jsem se rozhodl, že se vrhnu na jistou hru, která mi už několik měsíců leží v knihovně na Steamu. Už po dvou hodinách jsem rád, že jsem to udělal.
Na mou hanbu
(Obrázek: Sony)Rychle jako stín
(Image credit: Sony )
Trailer hry Ghost of Yotei dokonale vystihuje to, co dělalo hru Ghost of Tsushima tak výjimečnou v první řadě
Vkus je zvláštní věc. Vždycky jsem se pyšnil tím, že jsem typ člověka, který si na věci udělá názor poměrně rychle, protože přesně vím, co můj mozek baví a co ne. Alespoň jsem si to celou dobu myslel, zejména pokud jde o akční archetypy, které mě prostě neoslovují. Ale poté, co jsem Arthura Morgana celé ty roky nespravedlivě hodnotila, jsem si uvědomila, že možná je nutné vystoupit z mé komfortní zóny.