Všichni víme, že se na obzoru rýsuje Switch 2. Na podrobnostech teď nezáleží, kromě toho, že je známo, že se Nintendo chystá na další velkou věc, ať už je to cokoli. Až donedávna jsem to považoval za něco nepříjemného podobně jako blížící se odklon od Nintenda 3DS jednou provždy. Nedávno jsem se však k této myšlence přiklonil, a to díky hře Emio – The Smiling Man, pokračování Famicom Detective Clubu, na které se čekalo desítky let.
Emio – The Smiling Man: a rozhodně by se nekvalifikovala pro nástupce Switche – ať už se nakonec bude jmenovat jakkoli – z velké části kvůli prostému faktu, že pro něj, však víte, nevyšla. Pro původní Nintendo Switch vyšla teprve nedávno. Když k tomu připočteme, že jde o poměrně přímočarou vizuální novelu/dobrodružnou hru, která se výrazně odehrává v Japonsku desítky let v minulosti, aby byla současná s předchozími hrami Famicom Detective Club, no, řekněme, že Tears of the Kingdom to není.
Ještě jedna věc
(Obrázek: Nintendo)Nejlepší ve své třídě
(Obrázek: Nintendo)
I když ne tak temné jako Emio, zde jsou nejlepší hry pro Switch, které si dnes můžete zahrát.
Čím však je, je hutně plynoucí, dobře napsaný detektivní thriller, který si nijak zvlášť nezakládá na výrazné vizuální věrnosti a přitom se u něj dobře pobavíte. V žádném případě to není dokonalé, a kdyby tohle byla recenze, měl bych víc než dost důvodů k reptání, pokud jde o detaily, ale tam, kde Another Code: Emio – The Smiling Man, který vychází nyní, působí jako neobvyklá odbočka než kdykoli předtím.
A vzhledem k tomu, že se zdá, že jde o vzor, který Nintendo zavádí právě v době, kdy se chystá na svou další konzoli, nemohu se těšit víc. Pokud jde o to, proč mě videohra, kterou lze v podstatě označit přinejlepším za „docela solidní“, vzrušuje, stručně řečeno, vezmu si ambiciózní, neobvyklou, experimentální videohru, která nedosahuje výšin, na které sahá, než technicky dokonalou hru, a to kterýkoli den v týdnu. Dlouhá verze je trochu složitější.
Všichni víme, že se na obzoru rýsuje Switch 2. Na podrobnostech teď nezáleží, kromě toho, že je známo, že se Nintendo chystá na další velkou věc, ať už je to cokoli. Až donedávna jsem to považoval za něco nepříjemného podobně jako blížící se odklon od Nintenda 3DS jednou provždy. Nedávno jsem se však k této myšlence přiklonil, a to díky hře Emio – The Smiling Man, pokračování Famicom Detective Clubu, na které se čekalo desítky let.
Emio – The Smiling Man: a rozhodně by se nekvalifikovala pro nástupce Switche – ať už se nakonec bude jmenovat jakkoli – z velké části kvůli prostému faktu, že pro něj, však víte, nevyšla. Pro původní Nintendo Switch vyšla teprve nedávno. Když k tomu připočteme, že jde o poměrně přímočarou vizuální novelu/dobrodružnou hru, která se výrazně odehrává v Japonsku desítky let v minulosti, aby byla současná s předchozími hrami Famicom Detective Club, no, řekněme, že Tears of the Kingdom to není.
Ještě jedna věc
(Obrázek: Nintendo)Nejlepší ve své třídě
(Obrázek: Nintendo)
I když ne tak temné jako Emio, zde jsou nejlepší hry pro Switch, které si dnes můžete zahrát.
Čím však je, je hutně plynoucí, dobře napsaný detektivní thriller, který si nijak zvlášť nezakládá na výrazné vizuální věrnosti a přitom se u něj dobře pobavíte. V žádném případě to není dokonalé, a kdyby tohle byla recenze, měl bych víc než dost důvodů k reptání, pokud jde o detaily, ale tam, kde Another Code: Emio – The Smiling Man, který vychází nyní, působí jako neobvyklá odbočka než kdykoli předtím.
A vzhledem k tomu, že se zdá, že jde o vzor, který Nintendo zavádí právě v době, kdy se chystá na svou další konzoli, nemohu se těšit víc. Pokud jde o to, proč mě videohra, kterou lze v podstatě označit přinejlepším za „docela solidní“, vzrušuje, stručně řečeno, vezmu si ambiciózní, neobvyklou, experimentální videohru, která nedosahuje výšin, na které sahá, než technicky dokonalou hru, a to kterýkoli den v týdnu. Dlouhá verze je trochu složitější.
Vždy, když Nintendo vydá novou generaci konzolí, dojde k poměrně výraznému posunu v jeho produkci. Často to bylo v posledních několika konzolích z velké části způsobeno odlišnými metodami jejich ovládání. Wii mělo pohybové ovládání, Wii U gamepad a Nintendo Switch kombinovalo vše výše uvedené s mobilitou Nintenda 3DS. Switch 2, nebo jak ho Nintendo nazve, je tak trochu otazníkem, pokud jde o to, jak zvýší nároky.
Vzhledem k mé dlouholeté dobře zdokumentované náklonnosti k handheldům Nintenda by nemělo být překvapením, že Switch v mé domácnosti vytlačil téměř všechny ostatní herní konzole a těch pár her, které hraji na jiných konzolích nebo PC, je většinou exkluzivních. Když mám možnost, zahraji si hru na Switchi, i kdyby to znamenalo, že za to musím vyměnit nějakou věrnost. Přenosnost se nedá překonat, a i když mám doma Steam Deck, díky podložce Hori Split Pad Pro zůstává Switch v mých rukou mnohem pohodlnější.