Nikdy jsem si nemyslela, že budu utíkat před jemným clip-clop krokem zmutovaného jehlového podpatku, ale opět jsme tady. Morfeus je hlavním antagonistou hry Resident Evil: Dead Aim, a i když mi jeho příznačný krok možná nenahání takový strach jako u jiné opory série, je to jediný tyran, o jehož mutaci vím, že mu narostl pár permanentně vysokých podpatků.
Když pomineme padoušství jako z módního mola, je na Mrtvém cíli něco, co mě naprosto rozkošně baví. V posledních dnech jsem si ji pasivně přehrával, žasl nad tím, jak nenápadným, ale přesto příjemným zážitkem čtvrtý příspěvek Capcomu do spin-off série Gun Survivor stále je, a snažil se přijít na to, proč vždy patřila k mým nejoblíbenějším. Není to ani nejunikátnější, ani nejlepší hra ze série Resident Evil, a ne vždy je z těch správných důvodů nejzapamatovatelnější. Ve své podstatě však Dead Aim ukazuje, že se série ubírala správným směrem. Navíc je to prostě zábava.
Zpět k základům
(Obrázek: Capcom)Od headshotu k headshotu
(Obrázek: Capcom)
Remaky Resident 2 a Resident Evil 4 jsou mistrovská díla, ale který je lepší?
Resident Evil: Dead Aim obsahuje sbírku nápadů, které by se brzy zdokonalily v něco lepšího. Fong Ling je prostě budgetová Ada Wong, pískovcovitý a urostlý Bruce je nesvatým genetickým potomkem Leona a Chrise (kéž by i oni v roce 2003 uměli chodit a přitom mířit dolů) a je vidět, jak zombie zamořený výletní parník Spencer Rain připravil půdu pro vlastní pojetí lodi duchů v Revelations, Queen Zenobia. Je to také mnohem lineárnější a zhuštěnější zážitek než hlavní linie Resiho hry, takže zapomenutelný děj Dead Aim neodsuzuji příliš přísně – zvlášť když zaškrtává spoustu jiných položek.
Nikdy jsem si nemyslela, že budu utíkat před jemným clip-clop krokem zmutovaného jehlového podpatku, ale opět jsme tady. Morfeus je hlavním antagonistou hry Resident Evil: Dead Aim, a i když mi jeho příznačný krok možná nenahání takový strach jako u jiné opory série, je to jediný tyran, o jehož mutaci vím, že mu narostl pár permanentně vysokých podpatků.
Když pomineme padoušství jako z módního mola, je na Mrtvém cíli něco, co mě naprosto rozkošně baví. V posledních dnech jsem si ji pasivně přehrával, žasl nad tím, jak nenápadným, ale přesto příjemným zážitkem čtvrtý příspěvek Capcomu do spin-off série Gun Survivor stále je, a snažil se přijít na to, proč vždy patřila k mým nejoblíbenějším. Není to ani nejunikátnější, ani nejlepší hra ze série Resident Evil, a ne vždy je z těch správných důvodů nejzapamatovatelnější. Ve své podstatě však Dead Aim ukazuje, že se série ubírala správným směrem. Navíc je to prostě zábava.
Zpět k základům
(Obrázek: Capcom)Od headshotu k headshotu
(Obrázek: Capcom)
Remaky Resident 2 a Resident Evil 4 jsou mistrovská díla, ale který je lepší?
Resident Evil: Dead Aim obsahuje sbírku nápadů, které by se brzy zdokonalily v něco lepšího. Fong Ling je prostě budgetová Ada Wong, pískovcovitý a urostlý Bruce je nesvatým genetickým potomkem Leona a Chrise (kéž by i oni v roce 2003 uměli chodit a přitom mířit dolů) a je vidět, jak zombie zamořený výletní parník Spencer Rain připravil půdu pro vlastní pojetí lodi duchů v Revelations, Queen Zenobia. Je to také mnohem lineárnější a zhuštěnější zážitek než hlavní linie Resiho hry, takže zapomenutelný děj Dead Aim neodsuzuji příliš přísně – zvlášť když zaškrtává spoustu jiných položek.
Možná je to zvláštní a nedopečené, ale DNA hry je rozpoznatelně Resident Evil. Dead Aim se pohybuje ve třech uzavřených lokacích, mapuje mutaci a degeneraci zastřešujícího velkého záporáka, který má vazby na korporaci Umbrella, a hemží se zombíky, které můžete střílet do hlavy omezenou zásobou nábojů do pistole. Kolem neaktivních zombíků se dokonce můžete plížit, což je mechanika, na kterou mám dodnes spoustu času. Co se vám na tom nelíbí? No, po dosažení určitého bodu v mé znovuobjevitelské misi jsem si uvědomil, že vlastně nejsem příliš nadšený z toho, že znovu narazím na elitní lovce. Tyhle obojživelné obludy jsou stejně zlé a ošklivé, jak si je pamatuji z minulého hraní, a vybuchují ze svých zadržovacích nádob jako trojice zavalitých hákovitých kulových hub.
Pohled na elitní lovce mě nutí běhat kolečka po palubě lodi, abych se vyhnul jejich trestajícím útokům zblízka. Skoro radši bych bojoval s dvojicí Lízalů – téměř, říkám. Přesto, bojovat kolem nechvalně známého záludného nepřítele s jednou nebo dvěma unikátními vychytávkami a celou dobu se strachovat, jestli máte dost nábojů nebo zelených bylinek, abyste to zvládli… to je asi tak Resident Evil, jak to jen jde.
Tyrant Banks
(Obrázek: Capcom)
Mohu jen předpokládat, že Morfeova feminizace měla být vnímána spíše jako šokující než progresivní.
Ačkoli je to neslavné, Hunter Elite nepatří k mým nejoblíbenějším věcem na Dead Aim. Tuto čest si jednoznačně zaslouží jistý Morpheus D. Duvall, bývalý poskok Umbrelly, který se stal zločineckým mozkem s velkými ambicemi vůči sobě i světu. Morfeus, stejně jako téměř každý padouch ve své rekvizitní hře Resi, je zdaleka nejzajímavější postavou v Dead Aim. Může se zdát, že je to typický komiksový gauner, který výměnou za divokou sumu peněz využívá bioorganickou zbraň proti globálním velmocem, ale je to také zapřísáhlý estét. Tuto honbu za opravdovou, nedosažitelnou krásou podtrhuje to, co se stane s Morfeem, když si po smrtelném zranění píchne experimentální kombinaci t a G-virů.
Na rozdíl od všech ostatních, o nichž je známo, že byli infikováni virem Progenitor, tato modifikovaná verze nezpůsobí, že by Morfeus zmutoval v nějakou znetvořenou hrůzu. Místo toho Morfeovi narostou prsa, boky, dlouhé vlasy a zdání permanentních bot na vysokém podpatku. Ze superpadoucha zmutuje na supermodelku a víte co? Dodnes ho naprosto zbožňuju.
Přihlaste se k odběru newsletteru GamesRadar+