Jako bard jsem ve hře Baldur’s Gate 3 přesvědčil tolik bossů, aby za mě udělali mou práci.

Varování: Spoilery k druhému aktu hry Baldur’s Gate 3.

Existuje něco lepšího než narazit na upřímně znepokojivého bosse a využít své přesvědčovací schopnosti, abyste se boji s ním vyhnuli úplně? No, a co takhle se z krvavého střetnutí dostat tak, že zmíněné bossy přesvědčíte, aby za vás udělali práci tím, že se sami vyřadí z boje? Když jsem procházel 2. aktem hry Baldur’s Gate 3, abych se dostal k tolik pověstným Měsíčním věžím, narazil jsem na pivnici The Waning Moon. Zchátralá budova už zjevně zažila lepší časy, stejně jako většina staveb v okolí, ale to, co se v ní nacházelo, mě zarazilo.

Stál jsem uvnitř a spatřil groteskně vyhlížejícího chlapíka s velkým vystouplým břichem. Obličej měl zakrytý kapucí a přes hrudník se mu vinuly úpony podobné střevům, jako by byly připoutané, aby podpíraly obří sud na jeho zádech. Připravil jsem se; jestli mě videohry něco naučily, tak to, že měl na sobě napsaný materiál na šéfa. Poté, co jsem se opatrně přiblížil přes vstupní práh, jsem si rychle všiml, že není nepřátelský, stejně jako žádný ze zombie patronů, kteří se potulovali po místnosti. Aniž by mi k tomu cokoli jiného zbývalo, postavil jsem se bokem k baru, který obsluhoval, a neochotně se posadil.

Než jsem se nadál, byl jsem vtažený do boje jiného druhu proti té zlověstné postavě, z níž se vyklubal Thisobold Thorm. Nedošlo k žádným úderům ani k prolití krve. Místo toho se mou zbraní stala slova. V tuto chvíli jsem dobře využíval své bardské schopnosti. Pomocí šikovných triků se mi podařilo vyhnout se vypití jediné kapky pochybného nápoje, který se mi snažil naservírovat, a po absolvování několika přesvědčovacích zkoušek se mi z něj podařilo nejen dostat užitečné informace, ale také se mi podařilo přimět ho, aby se napil natolik, že praskne. Jeho láska k pití byla jeho zkázou. Kdo by řekl, že rozhovor se mnou může být tak smrtící?

Běž do boje, nebo do bitvy #

(Obrázek: Larian Studios)Odpovědi zvířat

(Obrázek: Larian Studios)

Rozhovory se zvířaty ve hře Baldur’s Gate 3 jsou mou novou oblíbenou zábavou v RPG.

Rozhodnutí hrát za barda během mého prvního hraní Baldur’s Gate 3 se naprosto vyplatilo, a to ve více ohledech. Jako hráče, který rád využívá přesvědčovací schopnosti ve svůj prospěch a rád se vymlouvá z nebezpečných scénářů, mě život barda okamžitě přitáhl. Navíc hra na loutnu v pravou chvíli nikdy neztratí své kouzlo. Neustále mě však ohromovalo, jak moc může ovlivnit směr mého putování světem, který Larian přivedl k životu. Tolik dialogových možností se promítlo do mé postavy barda a objevilo se mnoho příležitostí, kdy mě dostala z ošemetných situací. V druhém dějství jsem se o tom přesvědčil, když jsem stejně jako můj barman s velkým břichem přesvědčil několik šéfů, aby v podstatě udělali mou práci za mě a ušetřili mi starosti.

Jedním z nejpamátnějších případů bylo, když jsem narazil na noční můru House of Healing. Poté, co jsem se setkal s několika znepokojivými sestrami, které se staraly o mrtvoly, jsem se brzy stal svědkem velmi hrůzné scény. Doktor jménem Malus Thorm stál uprostřed operačního sálu a mučil velmi ztrápeného pacienta. Ten neovladatelný doktor, doplněný ostrýma mechanickýma rukama s drápy, měl také všechny znaky hrozivého nepřítele a já jsem neměl chuť se mu postavit, pokud jsem si mohl pomoci. Vzhledem k tomu, jak dopadlo mé setkání s Thisoboldem, jsem doufal, že se mi podaří totéž i s tímto zneklidňujícím doktorem. Jakmile jsme začali konverzovat, objevila se kontrola přesvědčování, kterou jsem rozhodně musel přijmout. Úspěšný hod kostkou vedl k jednomu velmi bodavému konci pro Maluse, ale ne pro mé ruce. Nezbylo mi než sedět a dívat se.

(Obrázek: Larian Studios)

Ve skutečnosti se mi ve druhém aktu podařilo zlikvidovat všechny „sourozence“ Thorma jen díky dialogům, což mi zážitek z hraní role barda ještě více zpříjemnilo a vtáhlo do děje. Ani tím to však nekončilo. Během jednoho z úkolů v Rukavici Šaru se mi dokonce podařilo přesvědčit mocného bosse, aby zabil své vlastní přisluhovače a pak se sám vyřadil z rovnice, takže jsem mohl odejít zcela bez úhony. Stříbrný jazyk nebo co? Mnohokrát se mi stalo, že mě dialogy specifické pro danou třídu dostaly ze spousty problémů – a někdy mě do nich rovnou dostaly, když některé vybrané světy nedopadly zrovna nejlépe (viz výše).

Baldur’s Gate 3 je nabitá možnostmi a o cesty a objevy v ní není nouze. Její největší předností je však možnost utvářet si svou vlastní cestu. Hra skutečně odpovídá svému žánru opravdového role-play zážitku a naprosto miluji, že mi umožňuje se ze soubojů s bossy vykecat jako bard. Také se mi líbí, že mnoho dalších hráčů využívá své vlastní schopnosti, jako například náš Austin Wood, který využil charisma k vítězství nad bossy jako paladin. Dává perfektní smysl, že bard může k vítězství použít svá slova. Koneckonců, musím žít, abych mohl ostatním vyprávět o svých dobrodružstvích prostřednictvím písní. Nebylo by dobré zahynout rukou mocného nepřítele dříve, než svět uslyší mou další baladu.

Tady je důvod, proč by tvým prvním hráčem ve hře Baldur’s Gate 3 měl být bard, nejlepší a nejhorší třída hry D&D.