Důležitou součástí lásky k videohrám je často stejně jako jejich hraní i členství v komunitách, které kolem nich vznikají. Hledání způsobu, jak o této společné vášni diskutovat s cizími lidmi, totiž hraje důležitou roli v mnoha našich formativních online zkušenostech. To může znamenat procházení sociálních sítí nebo sekcí komentářů, číhání na fóru nebo dokonce – pro ty z nás, kteří patří k určité generaci – na nástěnce. I když se příběh Videoverze odehrává v roce 2003, promlouvá k univerzálnějším zkušenostem tím, že se odehrává ve vlastním digitálním světě, který existuje odděleně, ale v sousedství všech těchto skutečných virtuálních prostor.
Hrajete patnáctiletého Emmetta, velkého fanouška herního systému Kinmoku Shark, a zejména jeho killer aplikace Feudal Fantasy, epického historického JRPG o válčících ninjích. Díky tomu jste pravidelným návštěvníkem sociální sítě Videoverse, která je součástí konzole. S blížícím se vydáním nového herního systému však hardwaru Kinmoku hrozí zastarání – a spolu s ním i Emmettově online komunitě. To je samozřejmě víceméně příběh dávno zaniklé Miiverse pro Wii U, nicméně pixelová, lofi prezentace Videoverse je spíše návratem k AIM, MSN, Bebo, MySpace a dalším padlým internetovým gigantům starých časů.
Staré školství
(Obrázek: Lucy Blundel)
Vzhledem k těmto nostalgii vyvolávajícím odkazům nás nepřekvapí, když vývojářka hry Lucy Blundell (pracující pod přezdívkou „Kinmoku“) prozradí název projektu, z něhož Videoverse vyrostla: Memories. Hra Memories, zahájená v roce 2017 souběžně s prací na konzolovém portu Blundellova debutu One Night Stand, měla být „poloautobiografickým“ příběhem mladé ženy, která se zamýšlí nad svým životem. Chtěla, aby příběh zpracovával těžká témata včetně šikany a cesty postavy k objevení její asexuality. (Sama Blundellová se identifikuje jako šedá asexuálka.) Kromě toho však hra mohla mít mnoho podob. Blundellová si nejprve myslela, že by se mladá žena mohla vracet do svého rodinného domu, staré věci by jí vyvolávaly okamžiky z minulosti. Další verze byla více konverzační, kdy postava hovořila s terapeutem. „Uvědomila jsem si, že jsem při tvorbě této hry tak trochu našla sama sebe,“ přemítá. „Díky tomu se neustále měnila.“
Důležitou součástí lásky k videohrám je často stejně jako jejich hraní i členství v komunitách, které kolem nich vznikají. Hledání způsobu, jak o této společné vášni diskutovat s cizími lidmi, totiž hraje důležitou roli v mnoha našich formativních online zkušenostech. To může znamenat procházení sociálních sítí nebo sekcí komentářů, číhání na fóru nebo dokonce – pro ty z nás, kteří patří k určité generaci – na nástěnce. I když se příběh Videoverze odehrává v roce 2003, promlouvá k univerzálnějším zkušenostem tím, že se odehrává ve vlastním digitálním světě, který existuje odděleně, ale v sousedství všech těchto skutečných virtuálních prostor.
Hrajete patnáctiletého Emmetta, velkého fanouška herního systému Kinmoku Shark, a zejména jeho killer aplikace Feudal Fantasy, epického historického JRPG o válčících ninjích. Díky tomu jste pravidelným návštěvníkem sociální sítě Videoverse, která je součástí konzole. S blížícím se vydáním nového herního systému však hardwaru Kinmoku hrozí zastarání – a spolu s ním i Emmettově online komunitě. To je samozřejmě víceméně příběh dávno zaniklé Miiverse pro Wii U, nicméně pixelová, lofi prezentace Videoverse je spíše návratem k AIM, MSN, Bebo, MySpace a dalším padlým internetovým gigantům starých časů.
Staré školství
(Obrázek: Lucy Blundel)
Vzhledem k těmto nostalgii vyvolávajícím odkazům nás nepřekvapí, když vývojářka hry Lucy Blundell (pracující pod přezdívkou „Kinmoku“) prozradí název projektu, z něhož Videoverse vyrostla: Memories. Hra Memories, zahájená v roce 2017 souběžně s prací na konzolovém portu Blundellova debutu One Night Stand, měla být „poloautobiografickým“ příběhem mladé ženy, která se zamýšlí nad svým životem. Chtěla, aby příběh zpracovával těžká témata včetně šikany a cesty postavy k objevení její asexuality. (Sama Blundellová se identifikuje jako šedá asexuálka.) Kromě toho však hra mohla mít mnoho podob. Blundellová si nejprve myslela, že by se mladá žena mohla vracet do svého rodinného domu, staré věci by jí vyvolávaly okamžiky z minulosti. Další verze byla více konverzační, kdy postava hovořila s terapeutem. „Uvědomila jsem si, že jsem při tvorbě této hry tak trochu našla sama sebe,“ přemítá. „Díky tomu se neustále měnila.“
Mezitím došlo k významné změně v Bundellově osobní situaci. „V roce 2019 jsem onemocněla a stala se invalidní,“ říká. „Nezabránilo mi to pracovat na hře, ale bylo to v pozadí mé mysli, a protože jsem byl nemocný, ten rok jsem moc nepracoval.“ Když navíc udeřila pandemie COVID, Blundell si to uvědomil: „Ach, vyprávím příběh, který je dost těžký a smutný. Neříkám, že pro takové příběhy není místo, ale v sobě jsem prostě cítil, že to v tomhle světě nedokážu. V roce 2020 mi všechno připadalo dost ponuré.“ Při hledání pozitivnějšího přístupu našel Blundell inspiraci v jednom aspektu tohoto těžkého období. „V té době jsme komunikovali převážně online, přes Skype a Zoom. Říkal jsem si, že internet má špatnou pověst, ale myslím, že nás teď všechny zachraňuje.“
A tak se práce, nápady a osobní úvahy, které Blundell shromáždil pro Memories, přesměrovaly do Videoverze s novým online zaměřením. Zvláštní vliv na hru měly webové stránky s virtuálními domácími mazlíčky Neopets a také Habbo Hotel, virtuální prostor umožňující uživatelům chatovat, hrát hry a nakupovat nábytek do svých pokojů. (Obě stránky jsou navzdory svému stáří stále aktivní.) „Největším z nich byl pro mě DeviantArt,“ říká Blundell. „Pocházím tak trochu z uměleckého prostředí a vždycky jsem kreslil a nahrával. Moc se mi to líbilo a našel jsem si tam pár přátel.“
Stejně tak Emmett přispívá vlastním fanouškovským uměním na fórum Feudal Fantasy, které čerpá z Blundellových zkušeností s online fandomy. „Když jsem byl hodně mladý, bavilo mě jezdectví, takže jsem byl na jezdeckých fórech,“ říká. „Pak jsem přešla na Pokémony, Sailor Moon a Final Fantasy. Na těch jsem byla několik let. Ale největší vliv na mě měl World Of Warcraft, protože jsem jím byla posedlá po celou dobu studia. Vlastně to bylo dost zlé – byla jsem na tom dost závislá. Spousta postav ve Videoverzi je jako lidé, které jsem potkal ve World Of Warcraft.“
Důležitou součástí lásky k videohrám je často stejně jako jejich hraní i členství v komunitách, které kolem nich vznikají. Hledání způsobu, jak o této společné vášni diskutovat s cizími lidmi, totiž hraje důležitou roli v mnoha našich formativních online zkušenostech. To může znamenat procházení sociálních sítí nebo sekcí komentářů, číhání na fóru nebo dokonce – pro ty z nás, kteří patří k určité generaci – na nástěnce. I když se příběh Videoverze odehrává v roce 2003, promlouvá k univerzálnějším zkušenostem tím, že se odehrává ve vlastním digitálním světě, který existuje odděleně, ale v sousedství všech těchto skutečných virtuálních prostor.
Hrajete patnáctiletého Emmetta, velkého fanouška herního systému Kinmoku Shark, a zejména jeho killer aplikace Feudal Fantasy, epického historického JRPG o válčících ninjích. Díky tomu jste pravidelným návštěvníkem sociální sítě Videoverse, která je součástí konzole. S blížícím se vydáním nového herního systému však hardwaru Kinmoku hrozí zastarání – a spolu s ním i Emmettově online komunitě. To je samozřejmě víceméně příběh dávno zaniklé Miiverse pro Wii U, nicméně pixelová, lofi prezentace Videoverse je spíše návratem k AIM, MSN, Bebo, MySpace a dalším padlým internetovým gigantům starých časů.
Staré školství
(Obrázek: Lucy Blundel)
Vzhledem k těmto nostalgii vyvolávajícím odkazům nás nepřekvapí, když vývojářka hry Lucy Blundell (pracující pod přezdívkou „Kinmoku“) prozradí název projektu, z něhož Videoverse vyrostla: Memories. Hra Memories, zahájená v roce 2017 souběžně s prací na konzolovém portu Blundellova debutu One Night Stand, měla být „poloautobiografickým“ příběhem mladé ženy, která se zamýšlí nad svým životem. Chtěla, aby příběh zpracovával těžká témata včetně šikany a cesty postavy k objevení její asexuality. (Sama Blundellová se identifikuje jako šedá asexuálka.) Kromě toho však hra mohla mít mnoho podob. Blundellová si nejprve myslela, že by se mladá žena mohla vracet do svého rodinného domu, staré věci by jí vyvolávaly okamžiky z minulosti. Další verze byla více konverzační, kdy postava hovořila s terapeutem. „Uvědomila jsem si, že jsem při tvorbě této hry tak trochu našla sama sebe,“ přemítá. „Díky tomu se neustále měnila.“
Mezitím došlo k významné změně v Bundellově osobní situaci. „V roce 2019 jsem onemocněla a stala se invalidní,“ říká. „Nezabránilo mi to pracovat na hře, ale bylo to v pozadí mé mysli, a protože jsem byl nemocný, ten rok jsem moc nepracoval.“ Když navíc udeřila pandemie COVID, Blundell si to uvědomil: „Ach, vyprávím příběh, který je dost těžký a smutný. Neříkám, že pro takové příběhy není místo, ale v sobě jsem prostě cítil, že to v tomhle světě nedokážu. V roce 2020 mi všechno připadalo dost ponuré.“ Při hledání pozitivnějšího přístupu našel Blundell inspiraci v jednom aspektu tohoto těžkého období. „V té době jsme komunikovali převážně online, přes Skype a Zoom. Říkal jsem si, že internet má špatnou pověst, ale myslím, že nás teď všechny zachraňuje.“
A tak se práce, nápady a osobní úvahy, které Blundell shromáždil pro Memories, přesměrovaly do Videoverze s novým online zaměřením. Zvláštní vliv na hru měly webové stránky s virtuálními domácími mazlíčky Neopets a také Habbo Hotel, virtuální prostor umožňující uživatelům chatovat, hrát hry a nakupovat nábytek do svých pokojů. (Obě stránky jsou navzdory svému stáří stále aktivní.) „Největším z nich byl pro mě DeviantArt,“ říká Blundell. „Pocházím tak trochu z uměleckého prostředí a vždycky jsem kreslil a nahrával. Moc se mi to líbilo a našel jsem si tam pár přátel.“
Stejně tak Emmett přispívá vlastním fanouškovským uměním na fórum Feudal Fantasy, které čerpá z Blundellových zkušeností s online fandomy. „Když jsem byl hodně mladý, bavilo mě jezdectví, takže jsem byl na jezdeckých fórech,“ říká. „Pak jsem přešla na Pokémony, Sailor Moon a Final Fantasy. Na těch jsem byla několik let. Ale největší vliv na mě měl World Of Warcraft, protože jsem jím byla posedlá po celou dobu studia. Vlastně to bylo dost zlé – byla jsem na tom dost závislá. Spousta postav ve Videoverzi je jako lidé, které jsem potkal ve World Of Warcraft.“
Mnoho kapitol hry začíná tím, že Emmett hraje útržky hry a pak se vydá na fórum, aby procházel příspěvky a chatoval s přáteli, kde se poprvé začaly šířit zvěsti o uzavření Videoverze. Paralely s reálným životem by byly docela jasné i bez přitakání titulu, ale Blundella neinformovaly tolik, jak byste možná čekali. „Byl jsem příležitostným uživatelem Miiverse, takže jsem ji tolik nepoužíval,“ říká. „Ale líbilo se mi to. Líbila se mi jeho atmosféra. Miloval jsem jeho energii. Milovala jsem sdílené kresby.“ Ty byly Blundellovou hlavní interakcí s Miiverse, když se připojila k mnoha uživatelům, kteří zveřejňovali kresby vytvořené pomocí hardwaru Wii U. Přestože byl Blundell spíše příležitostným návštěvníkem než jejím oddaným uživatelem na plný úvazek, „přihlašoval se posledních několik dní jen proto, aby viděl, co lidé dělají“. Vzpomíná na příval zpráv, které platformu oslavovaly i opěvovaly. „Vřelost a srdečnost komunity vycházela najevo. Bylo hezké to vidět.“
Přihlaste se k odběru newsletteru GamesRadar+