„Opravdu jsem nechtěl cítit žádnou striktní loajalitu nebo být vázán na knihu,“ říká autor Iain Reid o chystané adaptaci svého úzkostného sci-fi dramatu Foe. „Byla to jeho vlastní věc; beton už byl vylit, kniha je hotová. Je tam bokem.“
Nakonec však Foe – film – skončil tak, že se doslova a do písmene drží románu, podle něhož vznikl, a přebírá ze stránek přesné fráze a vizuální prvky. Zabředávat příliš do děje mi připadá nebezpečné, vzhledem k tomu, že vyprávění částečně závisí na skutečném kobercovém zvratu i v druhé polovině. V podstatě však snímek sleduje manželský pár žijící na venkově, který se snaží ze všech sil přečkat blížící se ekologickou apokalypsu, když jejich manželství začne ohrožovat nečekaná návštěva cizince – a jeho požadavek, který jim změní život.
I když to divákům nemusí být hned jasné, vzhledem k důrazu na čas na plátně pro Paula Mescala Juniora, režisér Garth Davis pro GamesRadar+ upozorňuje na jeden z mála zásadních rozdílů, a to, že jeho pojetí je na rozdíl od předlohy vyprávěno z pohledu Hen Saoirse Ronanové.
„Chtěl jsem, aby zejména Garth cítil svobodu a mohl skutečně prozkoumat témata tohoto vztahu, aby se bavil o tom, jak bychom ho mohli zfilmovat,“ říká Reid. „Můj přístup spočíval v tom, že jsem se vůbec necítil být drahocenný vůči knize, ale že jsem ji použil a skutečně jsem o těchto myšlenkách přemýšlel a pak jsem začal psát. Nechtěl jsem, aby Garth cítil nějaký tlak, že musí zahrnout určité části. Z mého pohledu to byla carte blanche.“
„V knize je toho tolik, co jsem si zamiloval,“ dodává Davis a rozplývá se nad tím, jak „jedinečný“ mu Reidův příběh připadal. „Prostě mi to přišlo jako takový neobvyklý a vzrušující způsob, jak prozkoumat vztah, prvky umělé inteligence a naše životní prostředí tímto klasickým způsobem mysteriózního thrilleru. Přišlo mi to jako skvělý způsob, jak přivést diváky na velmi hluboké místo a podívat se na tento vztah v jeho jádru.“
„Nešlo mi příliš o snahu ochránit zvrat nebo něco podobného. To se stalo opravdu jen způsobem, jak vyprávět příběh určitým zajímavým a plodným způsobem, jak se dostat k tomuto vztahu a získat jakýsi vhled do tohoto vztahu,“ dodává Reid. „Ale pokud jsou v příběhu aspekty, které lidé zachytí brzy, je to skvělé. Pokud jsou někteří lidé na konci překvapeni tím, co sledovali, nebo to vnímají jako zvrat, je to také skvělé. Záleží na každém divákovi, ale rozhodně jsem se necítil – a cítil jsem to tak i v knize – nikdy jsem se necítil příliš vtažen do snahy něco skrývat. Nepřišlo mi, že by to byl takový příběh.“
(Obrázek: Amazon Studios)
Kanadskému autorovi Reidovi není adaptace jeho děl pro filmové plátno cizí. Před Foe Charlie Kauffman přetvořil jeho psychologický thriller I’m Thinking of Ending Things do podoby filmu Netflixu, v němž si zahráli David Thewlis, Toni Collette, Jesse Plemons a Jessie Buckley – ačkoli se na projektu podílel pouze jako výkonný producent. Vzhledem k filozofickému, surrealistickému tónu knihy (a skutečnosti, že se téměř celá odehrává v autě) Reid nikdy nepředpokládal, že by o ni mohli mít filmaři zájem, takže bylo „obrovským překvapením“, když Kauffman zaklepal na dveře. Reid přiznává, že podobně zareagoval, když s ním Davis zahájil konverzaci o Foe; jenže tentokrát chtěl být spoluautorem scénáře.
„[Charlie] byl na mě tak milý a umožnil mi tak trochu nahlédnout do celého procesu,“ vzpomíná. „U Gartha bylo už na začátku zřejmé, že máme podobnou vizi. Po filmu Přemýšlím o konci věcí jsem měl pocit, že už mám trochu zkušeností a že by bylo zajímavé zkusit to s někým skutečně napsat. Nechodil jsem na filmovou školu a nebyl jsem někdo, kdo by četl tuny scénářů, a tak nějak jsem cítil, že je dobré k tomu přistupovat z tohoto místa. Chtěl jsem prostě využít instinkt, spolupracovníky, se kterými bych si mohl promluvit, a chtěl jsem si prostě něco vyzkoušet. Bylo hrozně fajn vrátit se k té látce s někým dalším, kdo má nové nápady a nový pohled na věc, a začít o tom diskutovat. Myslím, že tak nějak celý ten film podle mě je, doufám, že je to podnět k diskusi. Když ho lidé uvidí, možná se o něm budou chtít bavit…“
Ačkoli Foe na začátku drží diváky v nejistotě ohledně klimatické krize, které Hen, Junior a zbytek lidstva zřejmě čelí, nebo skutečné povahy Terrancových (Aaron Pierre z The Underground Railroad) záměrů, napětí mezi třemi postavami – a napětí, které Terrancův příchod vyvolává v už tak bouřlivém románku Hena a Juniora – jistě vyvolá dialog. Ano, v příběhu je sice prvek umělé inteligence, který zde nebudeme rozebírat, ale je zřejmé, že Reid a Davis se zaměřili na prolínání dvou myslí a na to, že dva lidé, kteří se k sobě kdysi hodili, nemusí být vždycky. Klade si těžké otázky, jako například: Kdyby měl váš vztah nějakou dobu trvanlivosti, změnilo by to něco? Většina děje filmu se odehrává na farmě Slepice a Juniora, kde se často nevyjadřují skutečné city, dokud emoce nevyvřou. Davis trvá na tom, že šlo o odlehčené natáčení.
„Na place bylo hodně skvělého kamarádství a energie. Ale také spousta vzrušení,“ říká Davis, který dříve natočil například filmy Lion nebo Top of the Lake. „Chci říct, že herci zvláštním způsobem milují výzvu něčeho, co je velmi jednoduché. Hodně z toho jsou doslova lidé, kteří mluví v místnosti, ale materiál je tak složitý, že si myslíte, že sledujete příběh, který se opravdu odehrává, a všechny ty tajné pohledy a tajné vztahy jsou jako všechny ty super řeky, které protékají scénami. To všechno je pro herce tak zralé. Nikdy to nebylo intenzivní, bylo to vzrušující.“
(Obrázek: Amazon Studios)
Pro Davise bylo „rozhodující obsazení“, protože věděl, že film bude žít nebo zemře na výkonech hlavní trojice: „Je to takový trojruký“. Pro Slepičku chtěl někoho, kdo by dokázal ztělesnit radikalismus postavy, která bojuje za svou vlastní agenturu a bojuje za změnu obecně. Hledal také někoho, kdo „vyzařuje něco vzácného“. Ronan tomu odpovídal a ještě něco navíc.
„Saoirse to má v sobě bez ohledu na to, jakou postavu hraje,“ rozplývá se. „Má nádherné světlo, které prochází její duší. Obsadili jsme ji hned v prvním týdnu a pak jsme našli Paula, který se do té práce opravdu zoufale chtěl pustit, a měl tak krásný přístup k té látce. Bylo to tak zřejmé, že nemůžu uvěřit, že spolu nikdy nepracovali. Měli k sobě takový respekt a lásku ještě předtím, než spolu začali pracovat. Takže to bylo opravdu správné, a to je jádro filmu. Takže z toho máme velmi dobrý pocit. A pak Aaron Pierre? Takový krásný herec a přinesl svěží volbu a takové nuance do tohoto vrstevnatého antagonisty.“
„Když jsem se skutečně začal dívat na práci [Mescala, Pierra a Ronana], byl jsem ohromen,“ říká Reid. „Bylo to mnohem lepší, než jsem si dokázal představit. Všechny ty výkony jsou jedinečné, nedokážu si představit, že by to dělal někdo jiný. Jejich práce je prostě úžasná. Miluju ty kluky za to, co dokázali, a jsem jim vděčný.“
Při sledování Foe si snadno vzpomenete na tituly jako Annihilation, Ex Machina nebo jiná díla Alexe Garlanda, případně na hrůzou nasáklé dramata jako Never Let Me Go nebo třeba i na Ronanův počin How I Live Now z roku 2013. Zatímco Davis uvádí jako svůj vzor Hitchcocka a Johna Cassavetese, Reid prozradil, že po celou dobu natáčení nového filmu měl v hlavě film Pod kůží Jonathana Glazera.
„Je to román, který jsem jako čtenář opravdu miloval,“ vysvětluje. „Miluju i filmovou adaptaci. Na knize i filmu si cením toho, že tak trochu existují někde na pomezí žánrů. Někteří lidé si myslí, že je to sci-fi. Podle mě to tak vůbec není. Jen využívá jeho prvky k tomu, aby se opravdu dostal k velmi dojemnému příběhu, k něčemu, co je velmi bohaté a složité. Někdy ten román vidím v sekci sci-fi a moc tomu nerozumím. Mně prostě přišlo odvážné vzít si aspekty žánrů a opravdu se pokusit o něco.“ Dá se říci, že Foe se pokouší o totéž.
Foe vychází ve Velké Británii a Irsku 20. října. Další informace najdete v našem seznamu nejzajímavějších chystaných filmů, které k nám zamíří po zbytek roku 2023 a dále.